Stavební úřady jsou dosud sice vykonavateli státní správy – tedy vůle státu – ale aby byly co nejblíže konkrétním řízením a znaly situaci v terénu, jsou zařazeny do městských nebo obecních úřadů. Města a obce tak tuto činnost vykonávají pro stát.

To může v některých vyhrocených případech vytvářet situace, kdy neúspěšní uchazeči o stavební povolení tvrdí, že stavební úřad trpí takzvanou systémovou podjatostí, protože nevykonává nezávisle státní správu, jak by měl, a místo toho podléhá názoru samosprávy, tedy konkrétní radnice, pod kterou patří. Nemohu samozřejmě dát ruku do ohně za to, že taková situace nikdy a nikde nenastala, ale také vím, že všichni úředníci jsou – pod vlivem veškerých debat o státní službě a nezávislém výkonu státní správy – na nějaké zásahy zvenčí do svého rozhodování tak citliví, že by se takový případ dlouhodobě neutajil.

V důvodové zprávě k záměru nového zákona si můžeme přečíst, že v Dolním Rakousku v prvním stupni dokonce rozhoduje přímo starosta obce nebo města (nebo jím pověřená osoba nebo oddělení úřadu). Nedozvíme se ale, jestli je to dobře nebo špatně, když to Dolnorakušanům vyhovuje, a rovnou z jedné vody na čisto se dozvíme, že je dobře starosty a obce z rozhodování vyloučit a zavést náš centralizovaný stavební superúřad.

Nikdo se nezamýšlí ani nad tím, že vyvedením úředníků stavebních úřadů mimo strukturu obecní či městské samosprávy do centrálního státního úřadu – aby se snad zmíněné systémové podjatosti zbavili – problém vůbec nebude vyřešen. Třeba v Českých Budějovicích budou nejspíš stále pracovat lidé, kteří bydlí v Českých Budějovicích a okolí, takže sice nebudou podřízeni tamnímu městskému úřadu a logicky budou vnímat názor starosty a dalších politiků na to, zda se má nebo nemá stavět například nějaký obchvat a jak má vypadat. A hlavně na to budou mít svůj vlastní názor – stejně jako dnes, protože jsou také občany města. Nebo snad bude stát garantovat, že na každém úřadě budou povinně pracovat lidé, kteří s příslušnou lokalitou nemají vůbec nic společného, aby nebyli systémově podjatí?

Mimochodem, obce vykonávají za stát i další agendy a např. odbory životního prostředí nebo kultury také mají silný – často dokonce velmi silný – vliv na výsledek stavebního řízení. Znamená to, že i tyto agendy budou obcím odňaty a zřídí se centrální superúřad taky pro tyto obory?

Hlavní mou připomínkou ale je, že vytvořit celostátní strukturu jednotného stavebního úřadu spotřebuje spoustu času a neskutečné náklady. Získat nebo pronajmout nové budovy, naplnit požadavky na nový nábytek, služební auta, informační systém. Vytvořit nové řídicí centrum, kde budou lidé, které dosud vůbec nepotřebujeme, protože nebudou řešit konkrétní stavby, ale několik let budou vymýšlet nové směrnice a metodiky, jak celý ten moloch má fungovat a co má dělat, pak se to budou všichni ostatní učit, a ve výsledku se jim stejně nepodaří zajistit lepší dohled na stavební řízení, protože ze Staroměstského náměstí v Praze prostě není možné lépe dohlížet a orientovat se v konkrétní situaci v kterékoli české a moravské obci nebo ve městě. Tato další drahá struktura bude samozřejmě chtít prokázat své sebevědomí, sílu a nezávislost, ale nebude schopná naplnit účel, pro který byla vytvořena – zrychlit stavební řízení, ve kterém jsme podle posledních mezinárodních srovnání jedni z nejhorších na světě.

Ne, tady řešení nehledejme – žádný superúřad stavební řízení nezrychlí!

Situaci může vyřešit jen zjednodušení stavebního řízení, především jeho elektronizace. To není chiméra, ale úkol, pro který jsou běžně k mání příslušné technologie. Proto jsem se také zakousl do toho, aby naše zákony elektronickým procesům i ve stavebním řízení přály – a ne je brzdily.

Komentář vyšel na serveru Info.cz.