Změna je méně zřetelná u krajských voleb, které sice hnutí ANO ve většině krajů vyhrálo, ale v mnoha případech mu to nebylo nic platné, protože volby nekončí uzavřením volebních místností, volby končí podepsáním koaliční smlouvy. Jenže Babišovi partneři z celostátní politiky v krajích prakticky propadli a jiné strany s „budelíp“ hnutím nechtěly mít nic společného, a tak vznikla celá řada širokých koalic, které ANO od vedení krajů odstavily. Samozřejmě s výjimkou těch několika krajů, kde je spolupráce založena spíš na dobrých zkušenostech a fungujících osobních vztazích tamních politiků.

Myslím si, že oba výsledky jsou jasným signálem vládě, že ve společnosti roste nechuť k tomu, co předvádí v celostátní politice, a že ani poměrně vysoké procento podpory Babišovi nemusí zaručit udržení jeho hnutí ve vládě za rok po volbách do Poslanecké sněmovny. Že voliči i strany při současném rozložení sil stojí o spojenectví, která mají reálnou šanci Andreje Babiše překonat. A že se to stane, pokud dosavadní opoziční tábor taková rozumná uskupení vytvoří a dá voličům jasný signál, že jde o reálnou alternativu.

Samozřejmě součástí této „rozumnosti“ musí být, že ta uskupení nepostaví svou kampaň a politiku jenom na „Programu Antibabiš“. Naprosto odpovědně říkám, že se takového přístupu neobávám, protože se ani v uplynulých letech neobjevoval. Lépe řečeno objevoval se pouze v rétorických cvičeních samotného Andreje Babiše a jeho nohsledů, kteří jakoukoli věcnou kritiku vlády personifikovali jako kritiku premiéra.

Vždycky platilo – a o to víc bude platit v době pokoronavirové – že o vládní odpovědnost si strany a předvolební koalice nejlépe řeknou realistickými návrhy, jak řešit největší problémy země. Už před nadcházejícími sněmovními volbami zcela určitě vyvstane jako velké téma rostoucí nezaměstnanost a soutěžit se bude o to, kdo na tuto kritickou situaci najde lepší praktickou odpověď. V době, kdy už stát nebude schopen jako dosud řešit každý problém rozdáním peněz, budou mít výhodu politici schopní voliče oslovit jasným hodnotovým ukotvením a řešeními, která nebudou spoléhat na mocnou ruku státu. Ať chceme nebo ne, stát v koronavirové krizi opakovaně selhal a lidé vnímají, že pomoci si musí především sami. Stát to nemá jak zlomit a nezbývá mu, než do budoucna hledat způsoby, jak lidem to jejich „pomáhání sami sobě“ co nejvíc usnadnit a co nejméně zasahovat do jejich životů.

Celostátní strany v právě skončených volbách předvedly, že jsou schopné najít společnou řeč, překonat názorové rozdíly a dát dohromady rozumnou politiku pro jednotlivé kraje. V regionální politice, která je praktičtější a více zaměřená na lokální technická řešení problémů na konkrétních místech, to jistě bylo snadnější, než bude hledání shody na národní úrovni. Tam je totiž politika z logiky věci obecnější, protože hledá uplatnitelná řešení pro všechny problémy stejného typu po celé zemi. Jistě to půjde, ale neobejde se to bez toho, že spolupracující strany se svými často vyhraněnými názory a postoji najdou kompromisy a smíří se s nimi.

Ukázalo se, že přinejmenším na krajské úrovni to strany už vědí. Chápou, že jsou povinny před lpěním na naprosté čistotě svých hodnotových principů upřednostnit zájem o záchranu země a vítězství nad bezobsažnou marketingovou politikou Andreje Babiše. Je jasné, že možné a vážně zvažované spojení třeba ODS s TOP09 a KDU-ČSL bude vyžadovat překonání historicky významných rozdílů, ale je důležité si uvědomit, že kompromis je nezbytnou součástí politiky.

Voliči to dokážou ocenit, to jasně ukázaly krajské volby, kde se předvolebním koalicím podařilo uspět.

Blog Martina Kupky.