Ústavní soud odmítl stížnost prezidenta na změny zákona o středu zájmů. Andrej Babiš i jeho spindoktoři se budou snažit interpretovat toto rozhodnutí po svém, že zákon i ústavní soud upírají premiérovi jeho právo mít a spravovat majetek. Co to ve skutečnosti znamená?

Je to hloupost. Zákon o konfliktu zájmu různě omezuje všechny politiky a je logické, že ty nejvyšší má omezovat nejvíc, protože mají největší možnosti pomáhat svým firmám třeba tím, že změní podmínky a nastavení dotačních programů ve prospěch firem jistého typu nebo jisté velikosti. Pokud se tato ustanovení do zákona o střetu zájmů dostala až po příchodu Andreje Babiše do politiky, je to prostě proto, že to předtím nebylo třeba, protože zhruba do roku 2013 by někdo v podobném střetu zájmů v politice vydržel přesně do okamžiku, než by o tom napsala na titulní stránce MF Dnes.

Když Andrej Babiš znovu a znovu říká, že nemůže být v konfliktu zájmů, protože postupoval přesně podle zákona o střetu zájmů a vložil svou firmu do svěřenských fondů, znamená to, že znovu a znovu ohýbá realitu, protože v tom zákoně o svěřenských fondech není ani slovo. Způsob, jak premiér naložil se svou firmou, bylo čistě jeho rozhodnutí, které mu nikdo nenařizoval. Snaží se tak zastírat, že řídí-li původně vaši firmu vaši právníci a dohlíží na to vaše manželka, těžko se můžete tvářit, že to je nějaká cizí firma a vy nemáte zájem, aby se jí dařilo.

Když Andrej Babiš i přesto opakovaně říká, že není v konfliktu zájmů, má to jediné možné vysvětlení. Že necítil a necítí své politické postavení a od počátku zcela jednoznačně pracuje ve svém vlastním zájmu. Nanejvýš ho, když se to čas od času hodí, vydává za zájem ČR, např. v poslední době podaná žaloba na Evropskou komisi k Evropskému soudnímu dvoru ve věci dotací pro Agrofert.

Ale těch „když“ se dá najít mnohem víc, zdaleka nejen o zákonu o střetu zájmů.

Když Andrej Babiš opakovaně pláče nad neposlušnými úředníky chráněnými služebním zákonem, znamená to pláč nad vlastní hloupostí a neschopností pochopit fungování státu. Přesně tyhle jeho vlastnosti vedly k tomu, že hned v roce 2014 byl klíčovým členem vlády, která schválila … služební zákon!

Když Andrej Babiš říká, že jediným programem opozice je antibabiš, jen zakrývá skutečnost, že sám nemá žádný skutečný program. Dělá jen to, co vidí na očích svých voličů – jakmile z ohlasů zjistí nesouhlas, klidně popře sám sebe a na někoho to svede. Proto se sice vydává za pravičáka, ale přijímá s ČSSD a KSČM jeden levicový nápad za druhým. Kdekoli na světě by opozice člověka v situaci Andreje Babiše kritizovala dnem i nocí.

Když Andrej Babiš tvrdí, že do politiky nechtěl, jen zakrývá skutečnost, že do politiky musel. Musel kvůli zachování svého řepkového byznysu a vylepšení hospodaření své firmy, které se na oko vzdal, a ty částky taky nesouhlasí.

Když Andrej Babiš mluví o Palermu či Matrixu, má na mysli období, ve kterém se mu zjevně dařilo budovat své chemicko-potravinářsko-zdravotnicko-medálně-kdovíještějaké impérium. Když Andrej Babiš mluví o tom, že EU nám má dát své peníze z fondů soudržnosti a nestarat se, co s nimi budeme dělat, prostě jen říká, že se bojí, že by se začala uplatňovat pravidla, že dotace pro malé a střední podniky mají mířit malým a středním podnikům a ne k největším holdingům v zemi.