Soudem stanovená změna v pořadí zvolených kandidátů je sama o sobě neobvyklým úkazem. Mnohem zajímavější je ale obecné téma, které se touto událostí otevírá. Nemá smysl se ptát, kolik podobných nedopatření se v minulosti ve volbách mohlo stát, jen si jich nikdo nevšiml. Je ale důležité mluvit o tom, co udělat, aby se podobný příběh již nemohl opakovat.

 

 

Volič zaznamenal a soud uznal a opravil dvě různé chyby. První spočívala v tom, že několik okrskových komisí připočítalo kolegům na prvních čtyřech místech všechny neuplatněné preferenční hlasy – připomínám, že každý volič má právo udělit až čtyři kroužky. Když volič udělil čtyři, komise je správně započítala. Když udělil méně, komise započítala zbytek kandidátům od prvního místa dál, čímž jim přibyly kroužky, které vlastně nedostali. Jen u nás v kraji podobnou chybu udělalo osm komisí, což znamená stovky neudělených preferenčních hlasů navíc pro první místa kandidátní listiny.

 

Takovou chybu těžko vymyslelo náhodou a nezávisle na sobě všech osm komisí (a další v jiných krajích), takže nejspíš jde o nedorozumění plynoucí ze způsobu, jak jsou komise před volebním dnem instruovány – to musí prověřit ministerstvo vnitra. A především je třeba doplnit kontrolní mechanismus, aby systém sběru dat zaznamenal, že u několika okrsků první čtyři kandidáti dostali víc než 90 procent preferenčních hlasů, což není obvyklé.

 

 

Druhou odhalenou chybou pak bylo již zmíněné nezapočtení preferenčních kroužků kandidátům uvedeným na druhé straně volebního lístku. Možná řešení jsou dvě – zmenšit použité písmo, aby všichni kandidáti byli na jedné straně, anebo zvětšit velikost lístku. První řešení vyvolá oprávněný nesouhlas na straně voličů se slabším zrakem, druhé se promítne do už tak poměrně vysokých nákladů voleb a zvýší zbytečnou spotřebu papíru. V řadě jiných zemí se také volí s oboustrannými lístky. Na přední straně je ale v takovém případě graficky výrazná výzva k otočení listu. To je jednoduché a jistě snadno dostupné řešení i pro Českou republiku. V případě sněmovních voleb navíc soud přímo vyzval k tomu, aby měly lístky jména kandidátů jen na jedné straně.

 

V záplavě ohlasů na sociálních sítích, kde se to jen hemží dramatickými odsudky volebních komisí, se objevila také několikrát diskutovaná myšlenka na zásadní změnu a zavedení elektronických voleb. Nemusíme přitom jít hned cestou voleb pomocí čipového průkazu z domova či jiného ověřeného způsobu identifikace. U nás se vždy objevila námitka, že by tak mohli různí šejdíři snáze manipulovat méně zkušenými voliči a mít jejich hlasování pod přímou kontrolou u nich doma nebo kdekoli jinde. Dobře, nechť zůstane povinnost volit ve volební místnosti poté, co voliče a jeho svobodnou vůli při hlasování ověří volební komise – ale hlasovat se již může elektronicky. Výsledky budou k dispozici prakticky okamžitě po volbách, protože komise nebudou mít za úkol složité počítání hlasů, bude možné zřizovat méně okrsků, ale pro více voličů…

 

Řešitelná je také další představitelná námitka, že řada lidí má obavy z obsluhy elektronických zařízení – jenže systém nemusí být složitější než třeba obsluha bankomatu. Ano, znamenalo by to investici do elektronických terminálů s dotykovou obrazovkou. Ta by se brzy vrátila, protože jsou u nás nějaké volby každou chvíli.

 

Navíc klesá ochota lidí, se do práce volebních komisí zapojovat. To je další vážný problém a nutně dojde k tomu, že stát bude muset odměnu za práci členů komise zvýšit. V každém případě máme na stole téma, se kterým musíme něco dělat!