Přitom zvládnutí vakcinace nevyžaduje vymýšlení nějakých supersložitých plánů, stačí se podívat k sousedům do Německa, kde už mají připravená očkovací centra schopná splnit náročné podmínky skladování a pouze čekají, až vakcíny dorazí. Němci totiž chápou, že čím rychleji a čím větší část společnosti bude proočkována, tím více se omezí možnosti šíření viru v populaci a sníží dopady na ekonomiku.

Česká vláda ovšem nejspíš míní pokračovat ve svém stylu brzda-plyn, který vystavuje lidi strádání a v jehož důsledku rostou počty obětí a padají na kolena celé obory služeb, gastronomie, cestovního ruchu. Jen tak si lze vysvětlit, že teprve 8. prosince na ministerstvu zdravotnictví vznikla role národního koordinátora očkování, kterou obsadil někdejší šéf Státního úřadu pro kontrolu léčiv Zdeněk Blahuta. A už titulek jeho prvního rozhovoru v médiích (Očkování všech zájemců lze stihnout během 270 dní) odhaluje opravdu šokující zjištění, které by mělo vyděsit každého – tři čtvrtě roku prostě ani při nejlepší vůli nelze označovat za rychlou akci!

Důvod je prostý. Stát chce celou akci přehodit na bedra praktických lékařů, kteří jsou ale zavaleni řadou jiných úkolů v běžné péči o populaci, včetně předepisování lehčích antidepresiv obětem dosavadního přístupu vlády k živnostníkům a jejich zaměstnancům. A proto Blahuta zcela vážně uvažuje o tom, že každý z praktiků zvládne proočkovat tři lidi denně! Je možné, že víc lidí navíc se do času lékařů už opravdu nevejde, ale to by měl být důvod k zamyšlení, jestli je jednodušší vyřešit systém přepravy a skladování vakcín v minus 70 stupních Celsia na několika desítkách nebo možná dvou stovkách očkovacích center, anebo v nějakých pěti tisících ordinací (zhruba tolik je praktiků). Je zjevné, že logisticky i personálně – a tím pádem i finančně – je vhodnější vytvořit na přechodnou dobu očkovací centra, která by nedělala nic jiného a každé zvládlo stovky až tisíce lidí denně. Navíc s minimálním rizikem, že se část dávek, které vydrží rozmražené jen pět dní, prostě zkazí.

Když navíc Blahuta na dotaz o tom, co o plánu vědí nebo nevědí sami praktikové, bezelstně odpoví: „doufám, že něco má ministerstvo zdravotnictví s praktiky předjednané“, začíná být definitivně jasné, do jakého dalšího chaosu se řítíme. Ve skutečnosti totiž pár dní před očekávaným schválením první vakcíny k použití v EU zdravotnická zařízení stále nemají od ministerstva žádné pokyny!

Vedle samotného technického řešení vakcinace několika milionů lidí je samozřejmě důležitá také motivace lidí, aby se nechali očkovat a vyvracení rozšířených omylů nebo dokonce lží. Jasně říkám, že hromadnou vakcinaci podporuji a až dojde na mou skupinu, nechám se okamžitě očkovat. S utrpením ale přihlížím, jak vláda připravuje kampaň k vakcinaci, údajně už na ni běží soutěž. Člověk by si pomyslel, že v tomto okamžiku už bude naopak v plném proudu odborné a zároveň srozumitelné vysvětlování, čemu očkování pomůže.

Svou roli by ovšem bez ohledu na státní kampaň měla hrát i média. Pokládám za přirozenou součást poctivého informování o možném dalším vývoji i to, jak se v posledních letech zhoršuje situace se spalničkami, u kterých zpochybňování vakcinace už několik let vede ke snižující se proočkovanosti a nárůstu počtu případů. Nebo o tom, kolik lidí v méně proočkovaných zemích každoročně umírá na tetanus, záškrt nebo příušnice. Nevolám však po tom, aby se z médií stali nekritičtí očkovací aktivisté – věřím, že poskytnou co nejširší prostor pro prezentaci seriózních argumentů a zároveň co nejmenší prostor pro prezentaci dezinformací a hoaxů – tak, aby rozhodování občanů mohlo být rozumné. Tak chápu důležitý příspěvek médií ke zvládnutí epidemie.

Blog Martina Kupky.