Místo aby se tuto nevyhovující situaci pokusila změnit, navrhuje zcela rozvrátit i trh s byty a zkomplikovat situaci obcí a měst zavedením nového zákona o sociálním bydlení. Ten by podle zatím zveřejněných informací uložil všem obcím povinnost zajistit na svém území cenově dostupné bydlení pro sociálně znevýhodněné osoby.

Ani se neodvažuji uvažovat o tom, že by si paní ministryně mohla myslet, že tímto zákonem všechny problémy s bydlením těchto osob vyřeší. Opak by byl pravdou. Paní ministryně zamýšlí dát byt skoro každému, kdo natáhne ruku. Ta myšlenka je strašná, a to nejméně ze tří důvodů. Zaprvé je absolutně nespravedlivá pro ty, kdo celý život pracovali, a když se za svým úsilím ohlédnou, nutně je napadne otázka, proč to vlastně dělali, když stačilo dospět do složité situace a natáhnout ruku. Zadruhé je demotivující. Společnost ztratí jeden ze svých základních principů či pravidel, totiž že ti pilní a pracovití snáze zajistí potřeby své rodiny než ti líní. A zatřetí je na myšlence ministryně Marksové strašné, že přenáší odpovědnost na obce a města, aniž by se stát aspoň zamyslel nad tím, jak mají tomu požadavku vyhovět. Vytvořit pro něco podmínky, to stát neumí, ovšem na hrozbu milionových sankcí nezapomněl.

 

 

A tak pokud by byl takový zákon nakonec schválen, jako že všichni rozumní starostové věří, že nebude, to nejspíš roztočí další peklo dotačního financování v rozměru desítek miliard korun, tentokrát ve jménu vytváření povinného fondu sociálních bytů v obcích a městech, ovšem zcela bez ohledu na to, jestli takové byty skutečně potřebují. Ministryně Marksová je v čele pachatelů dobra přesvědčených o tom, že jsme nebo spíš máme být všichni stejní. Proto zřejmě předpokládá, že i obce a města jsou všechny stejné. Jenže ony nejsou, a navíc rozumní starostové už dávno – aniž by k tomu potřebovali pokyn od státu – se znalostí místních podmínek a možností otázku sociálního bydlení řeší. A stát jim většinou hledání neusnadňuje, ale ztrpčuje. Že by na pokyn paní ministryně stát ze dne na den obrátil, se asi moc očekávat nedá. Mohl to udělat už dávno a žádný zákon k tomu nepotřeboval.

 

Spíš znovu přibude povinností obcím a městům a na vyvolaný nátlak bude stát dodatečně řešit největší problémy. Rozhodně bych na místě paní ministryně nebyl tak zpupný, abych řekl, že všude musí platit stejný recept a že řešení problémů sociálního bydlení musí být všude podle jedné šablony. Podmínky v jednotlivých lokalitách, ale i podmínky konkrétních lidských příběhů jsou tak odlišné, že je nelze spoutat do žádného zákona. A tak by stát měl v maximální míře vytvořit podmínky, které by pomáhaly místní veřejné správě situaci řešit se znalostí místní reality. Nařízený postup, který naučí lidi, že se o bydlení nemusí už nikdy starat, a pod hrozbou sankcí donutí obce řešit situaci tím nejnákladnějším způsobem, je opravdu k ničemu. A ODS nebude asistovat, jestli chce sociální demokracie s Babišovým hnutím jít cestou mnoha západních zemí, které před lety přesně tímto způsobem vytvořily svá ghetta, v nichž se ani nemluví úřední řečí té které země.