Na kongresu ODS premiér i řada delegátů vystupovali v tom smyslu, že sněmovní volby rozhodnou o charakteru a budoucnosti České republiky. Skutečně to tak je?

Platí to obecně o každých volbách, a ty sněmovní rozhodují minimálně o dalším čtyřletém vývoji země. Populisté jsou ochotni nabídnout cokoliv za každý jeden hlas. Hmatatelným důkazem byla otočka hnutí ANO v jednání ohledně důchodové reformy. Všichni několik desítek let říkají, že ji Česká republika nutně potřebuje. Vznikaly kvůli tomu různé komise, Potůčkova, Bezděkova, Danuše Nerudové.

Kdyby komise, ale v roce 2016 Andrej Babiš a o tři roky později Alena Schillerová v médiích uvedli, že věková hranice odchodu do důchodu by se měla zvyšovat. Teď říkají opak.

Protože do značné míry změnili svůj elektorát, velmi dobře si spočítali, že u těchto voličů bude hrát právě důchodová reforma významnou roli. A tak mění stanovisko. Ne v průběhu let, ale jednoho týdne. Na schůzce u pana prezidenta se Alena Schillerová přihlásila k hledání kompromisu, jak by měl nezbytný věkový posun vypadat. Pak se vrátil Andrej Babiš z dovolené a všechno je jinak. S tím se dá velmi obtížně pracovat, byť jsme se opravdu snažili najít s opozicí průsečíky, neboť jde o záležitost, která překračuje horizont jedné vlády. Jenže k tomu potřebujete aspoň trochu zodpovědného partnera na druhé straně.

Je to důležitá věc, ale stojí na druhé straně opravdu někdo, kdo by obrátil kormidlo vývoje země od liberální k hybridní demokracii, jak míní Petr Fiala?

Stojí. V okamžiku, kdy se nemůžete na nic spolehnout a v prostoru není žádný pevný bod, o který by se dalo opřít, závazky neplatí a všechno určuje návrat gurua, to ukazuje na úplně jiný styl politiky, než jaký by měl panovat v demokracii, jakou známe a jakou chceme.

Česká republika je pevně ukotvena v západních strukturách, NATO a Evropské unii, zákon určuje dvouprocentní výdaje HDP na obranu. Nejsou to dostatečné záruky, že se směřováním země nepohne žádná vláda, byť by v ní byl kdokoliv?

Jenže tyto pevné kotvy jsou i v Maďarsku nebo na Slovensku, a přesto se tam vyskytuje opakovaná snaha leccos relativizovat. Jsem příznivcem kritického posuzování každého kroku, ale jakmile začnete zaměňovat v případě války na Ukrajině agresora za oběť, zvedáte stavidla a to, co se zdá být pevně ukotvené, se začne uvolňovat. Jednou vybojovaný boj není vybojovaný navždy. Alexandr Vondra připomíná heslo na prezidentské standartě Pravda vítězí. Nedokonavý vid ukazuje, že se pořád svádí zápas o to, jakou podobu stát bude mít. Vždycky se musíme snažit, aby se správa věcí veřejných vyvíjela dobrým směrem.

A přispívá k tomu neustálý apel pětikoalice, že hnutí ANO není tak úplně prozápadní, když naopak jeho lídři zdůrazňují, že hlasovali pro všechny vládní návrhy na podporu Ukrajiny, odsuzují Putinovu agresi a teď prohlásili, že by nešli do vlády s Okamurovou SPD?

To slyším moc rád. Oceňuji, že v zásadních hlasováních hnutí ANO podpořilo klíčová rozhodnutí vlády. Jak si ale potom vykládat excesy, jako je video Andreje Babiše s kohoutem, v němž očerňuje ukrajinské obilí, a spoustu dalších narážek, z nichž čiší jistá relativizace? Je to zvláštní rozpolcení. Na jedné straně je tu Andrej Babiš, jenž potřebuje hlasy, a tak říká leccos. A pak je tu Alena Schillerová, která zdůrazňuje, že hlasují pro všechny návrhy na podporu Ukrajiny. Tak co si z toho vybrat?

Vy patříte k politikům, kteří neútočí na své protivníky jaksi z principu. Co říkáte na slova vašeho předchůdce tady na ministerstvu Karla Havlíčka, který opakuje, že kdo nemá totožný názor s vládou, je okamžitě onálepkován jako dezolát, ruský troll a tak dále?

Já nikoho nenálepkuji. Nedělá to ani ODS. V některých oblastech ale věci takto ostré jsou. Neexistuje varianta k tomu, že na suverénní Ukrajinu bezdůvodně zaútočilo Putinovo Rusko a dnes okupuje část jejího území. Jakákoli snaha tuto jasnou věc zamlžit je vážným signálem, že dotyčný politik je ochoten v zájmu uloupení hlasů upustit od tohoto jednoznačného konstatování. A to je věc, které se bojím. Ale to neznamená, že toto je jediná náplň naší politiky. Před námi jsou skoro dva roky, během nichž musíme naplnit vládní program. Na mnoha frontách se to daří, navzdory krizi, která je za námi. Chtěl bych upnout pozornost na to, na základě čeho se lidé budou na podzim roku 2025 rozhodovat.

Celý rozhovor čtěte v Deníku.

(Autor: Kateřina Perknerová)