Celou debatu s Martinem Kupkou si můžete poslechnout na ČRo Plus.

Skutečně mohou plány ministerstva dopravy efektivně postihnout podvody s emisemi?

Já věřím, že postihnou. A už postihují. Jenom za posledních čtrnáct dnů jsme provedli několik kontrol. A z těch kontrol, které jsme zaměřili právě na základě analýzy údajů v Informačním systému technických prohlídek (ISTP), došlo k uzavření dvou stanic měření emisí.

Znamená to, že jen v letošním roce se celkem podařilo na základě kontrol státního odborného dozoru, tedy kontrol, které iniciujeme přímo my z úrovně ministerstva, uzavřít čtyři takové stanice.

Ani já nemůžu být a nejsem se stavem fungování stanic měření emisí a STK spokojen. Proto jsme dali dohromady několik zcela konkrétních kroků, kterými chceme zajistit změnu praxe.

Z dat, která jsme shromáždili za prvních šest měsíců letošního roku, jsme podle nejpřísnějších kritérií – pokud je někdo poruší, tak dochází k zásadní chybě, anebo přímo podvodu – zaznamenali dvě procenta příklad. Tam můžeme rovnou sáhnout po pokutě.

Ministerstvo dopravy si tedy stanovilo šest případů, které mají jasně odhalit chybně provedenou kontrolu. Jedním z kritérií, za které mohou úřady ukládat pokuty, je situace, kdy emisní měření proběhne za dobu kratší než dvě minuty. Není to zrovna příklad toho, kdy je kontrola nedostatečná? Není to příliš nízký limit? Poctivě provedená kontrola podle odborníků trvá až půl hodiny.

Já se vrátím k vysvětlení určených šesti kritérií. Kritéria jsou určená tak, aby pochybení nebylo možné ve správním řízení zpochybnit. Tady míříme na naprostou právní jistotu toho, že k chybě došlo.

Jde třeba o situaci, kdy vozidlo s emisní normou Euro 3 má naměřenou hodnotu kouřivosti méně než 0,2. A takových příkladů jsme opravdu zaznamenali dvě procenta.

A já nijak nezpochybňuji, že v celkovém množství stanic měření emisí a STK je chybovost vyšší. Ale my jsme skutečně museli určit kritéria, která s velkou mírou jistoty určí to, že se jedná o chybu bez nutnosti na takovou stanici skutečně zamířit.

Co se týče výběru stanic pro případnou přímou kontrolu, tady už dáváme dohromady nástroj zvaný Hlídací pes, který vyhodnocuje mnohem větší soubor konkrétních podezřelých ukazatelů. A to pak může vést k tomu, že se opravdu vydá kontrola přímo na stanici.

Teď je na nás, abychom dokázali zajistit ještě větší informovanost o tom, jaké metody se na stanicích měření využívají. A nejde jenom hadr, který se vloží do výfuku. Upozorňujeme na další celou řadu nedovolených modifikací těch přístrojů, zapojení potenciometrů či jiných šidítek, ukazujeme na další sofistikované metody a ukazovat na ně dále budeme.

A ano, souhlasím s tím, že to je změna, se kterou přicházíme možná po mnoha letech přešlapování na místě. Ale teď ten postup opravdu na stole je.