Česká republika musí ve svých výdajích šetřit, protože rychlost zadlužování, do které nás uvedla předchozí vláda, by pro Českou republiku znamenala dříve nebo později rozklad veřejných financí se všemi dopady, které takové kolapsy přinášejí. Lépe brzdit s rozmyslem ze svého rozhodnutí teď, než za několik let brutálně a pod tlakem věřitelů. Proto jsme se rozhodli přes všechny nesnáze už v letošním státním rozpočtu ušetřit významný balík peněz – a 100 miliard korun takovým balíkem peněz nepochybně je. Bude to silná zpráva pro všechny věřitele a další odborníky, kteří hodnotí aktuální ekonomickou a politickou situaci v zemi a spolurozhodují o tom, kolik budeme muset za dluhy České republiky platit.

Naplnit ty dvě důležité teze – investovat a šetřit – v dopravě nebylo jednoduché. Ale došli jsme k tomu, že se rozpočtová kapitola Ministerstva dopravy na dosažených celkových úsporách podílí devíti miliardami korun, aniž by – a to zdůrazňuji – tím utrpěla kterákoli investice. Oněch devět miliard tvoří jednak úspora díky snížení slev na jízdném za téměř dvě miliardy korun (důvody jsem tu rozebral v článku před pár dny), dále úspora ve výši tří miliard v oblasti běžné údržby a oprav jak na silnicích, tak na železnici, co to vlastně znamená, tady napíšu zase někdy příště, a zbylé čtyři miliardy přinese využití nespotřebovaných výdajů předchozích let a zároveň zpřesnění výběru mýtného.

Z investic tedy nebereme ani korunu. Přesto se v médiích objevily informace – nebo spíš dezinformace – že z některých plánovaných staveb sejde. Jasně říkám, že stavby, na které vláda do minulého rozpočtu zařadila peníze, pokračují beze změny. Letos bude otevřen další úsek dálnice D35 a obchvat Frýdku-Místku, už jsme zahájili stavbu dalšího úseku D3 na jihu Čech a totéž se stane například na úseku dálnice D6 u Krupé. Podobně postupujeme na železnici.

Pak ale máme stavby, které předchozí vláda sice na letošek slíbila, ale ve svém návrhu rozpočtu s nimi i přes schodek 374 miliard korun nepočítala. To je podobný podvodný přístup (když vyhrajeme, nějak to vyřešíme, ale když prohrajeme, padne to na další vládu), který provedli s prostředky na náhradu slev v dopravě (i o tom píšu v již zmíněném článku).

Nám se však díky zpřesnění výdajů v oblasti železničních staveb podařilo vytvořit prostor, abychom mohli letos navíc zahájit dvě důležité stavby, na které Babišova vláda peníze nenašla. První z nich je prostor bývalého nádraží Praha Bubny, jinak významná část železničního spojení centra Prahy s letištěm Ruzyně a Kladnem. A druhou je modernizace sice krátkého úseku, ale významného úseku železniční trati mezi Lanžhotem a státní hranici České republiky. Tady se musíme ve správném čase potkat s obdobnou investicí na slovenské straně, jinak by tam totiž na vlaky čekal zhruba půlmetrový výškový skok.

Stojí za to ještě dodat, že kromě zaopatření financování pro rozjeté stavby se rozhlížíme i do budoucna. Pokud chceme splnit závazek dvou set kilometrů nově otevřených dálnic a významné modernizace železniční sítě, a to chceme, tak to prostě bude znamenat mobilizaci všech dostupných zdrojů. Máme ambici do poslední koruny využít všechny dostupné evropské prostředky. S poučením z první spolupráce se soukromým sektorem v takzvaném PPP projektu výstavby dálnice D4 na jih od Příbrami budeme hledat další stavby, pro které by tato metoda mohla být využita (například časově nejvzdálenější úseky D35 nebo poslední úsek modernizace IV. železničního koridoru před Českými Budějovicemi).

Takže shrnuto, ať si kdo chce co chce říká, vláda v oblasti dopravy naplňuje obě základní výzvy odpovědného hospodáře skryté pod slovy investice a úspory. Šetříme jinde než na investicích a navíc sledujeme, jak peníze do investic využít co nejlépe a na nejpotřebnější záměry.

Blog Martina Kupky.