Proč podle vás roste počet odmítnutí testu na alkohol a návykové látky při policejních kontrolách? Může za tím být vůbec ještě něco jiného, než to, že řidiči dobře vědí, že za odmítnutí testu jim hrozí menší postih, tedy padesátitisícová pokuta a dvouletý zákaz řízení, než za naměřený alkohol v krvi – pokud je to nad jedno promile?

Vycházíme z toho, že to, co jste zmínila, bude pravděpodobně tou nejvýznamnější příčinou. A proto zvyšujeme horní hranici sankce na odrazujících 75 tisíc korun, kde v tu chvíli už může pro řidiče odmítnutí testu znamenat významně vyšší postih. Zejména v případě, že by požití alkoholu bylo při spodní hranici.

Co se týče dalších kroků, tak budeme pochopitelně dál vyhodnocovat, jestli odrazující trest, který teď zavádíme ve změně zákona o silničním provozu, opravdu přináší tu změnu. A spolu s touto konkrétní vyšší sankcí uplatňujeme další změny, například i navýšení zákazu řízení na tři roky.

A bude to zpřísnění trestu na 75 tisíc pokuty a tři roky bez řidičského průkazu dostatečné? Protože je to stále nižší trest, než v případě, že by řidiči naměřili jedno a víc promile. A v takovém případě by mu hrozily tři roky vězení, 50 tisíc korun pokuty a zákaz řízení na dva roky.

Chceme vyhodnotit po roce, jakým způsobem bude mít tohle vliv na statistiky, na to, jak se budou řidiči v tomto směru chovat. Z prvních reakcí se nám zdá, že by těch odmítnutí mohlo začít významně ubývat.

Proč nejdete stejnou cestou jako třeba Rakousko, kde řidič, který odmítne testy, je automaticky považován za toho, kdo má v krvi 1,6 promile a už se nejedná o přestupek, ale trestný čin

V tomto směru zpřísňujeme víc, než se v pohledu mnoha kritiků zdálo jako rozumné. Pokud by ani to nezabralo, tak jsme připraveni v dalším kroku sankci ještě navýšit nebo postupovat, jak zmiňujete, tak, že by už to samo o sobě znamenalo spáchání trestného činu.

Pokládáme nicméně za důležité postoupit tím krokem nikoliv pozvolným, on je poměrně výrazný, protože my v případě těch sankcí zvyšujeme i tu spodní hranici, ale pokládáme také za důležité postupovat způsobem, který bude odrazující, ale nepůjde až na samou hranici všech legislativních možností. To pak nastane v dalším kroku.

Ale proč? Přece to poslední, co asi na našich silnicích chceme, jsou řidiči pod vlivem alkoholu nebo návykových látek. Proč tam stále zůstává ta skulina?

Tam ale není ta skulina. My zpřísňujeme a důležité je, aby naši řidiči nenašli nějakou jinou cestu, jak to obcházet. Pokládám za důležité to, co patří k základním principům práva i správného trestání, a to je přiměřenost.

Kdyby ten zákon nebyl přiměřený a to zvýšení nebylo přiměřené, nebyl tam test té účinnosti, který chystáme, tak může ten zákon ve výsledku také narazit i například Ústavní soud a jiné komplikace.

To, že postupujeme opravdu přísněji, já pokládám za důležitý krok. Česko v tomto směru bylo jakýmsi ostrovem nejlacinějších pokut, to se teď významně mění a věřím, že to povede i k tomu, že se na českých silnicích bude opravdu jezdit bezpečněji. Ale i to, že ta změna je postupná, jak se ukázalo i v jiných státech, je také důležitý krok k tomu, aby lidé víc rozuměli, proč se zpřísňuje, co za tím zpřísněním stojí.

Pokud chcete zvyšovat ten trest, máte tedy jistotu, že se doteď opravdu využíval maximální trest? Kolik procent z těch sedmi tisíc správních řízení za loňský rok opravdu skončilo maximálním trestem, tedy pokutou 50 tisíc korun a zákazem řízení?

My tu statistiku bohužel nemáme kompletně k dispozici, protože se sbíhá z jednotlivých úřadů a obcí s rozšířenou působností. A dokonce i z těch úřadů, které jsou nižšího stupně, ale mají tam přestupkovou komisi. Do budoucna se pokusíme tu statistiku zpřesnit tak, abychom na druhou stranu zbytečnou administrativou nikoho neobtěžovali.

Já tomu rozumím, ale tohle je velmi podstatná informace, protože pokud chcete zvyšovat tresty a vlastně nevíte, jestli doteď byly využívány ty maximální tresty, tak potom ale chybí podstatná informace do toho řetězu, proč ten trest zvyšovat?

Máme poměrně přesné informace o tom, že všechna ta správní řízení pochopitelně vyhodnocují právě míru, nebo velikost, rozsah překročení zákona – kolik toho alkoholu daný řidič požil. A tímto se také nutně řídí i ten správní trest – od toho to správní posouzení je, aby vyhodnotilo, jak závažný přestupek dotyčný spáchal. Jestli se jedná o 0,6 či 0,8 promile.

Pokud bychom měli srovnávat, a my chceme srovnávat srovnatelné, tak potřebujeme znát také statistiku všech naměřených hodnot. A to, jestli ten nejzávažnější postih mířil opravdu za tím nejzávažnějším překročením zákona.

Kroky, které děláme, vycházejí opravdu ze základních čísel, ze základních parametrů a to nám dává dostatečnou jistotu, že postupujeme správně. Nemáme k dispozici všechna ta nejpřesnější data, do budoucna je chceme dát dohromady. Nicméně už krok, který teď děláme, tak děláme s dostatečnou znalostí i těch statistických údajů.

A jak budete vědět, že jsou ty přísnější tresty skutečně využívány, když nevíte, zda jsou nejpřísnější tresty využívány už teď?

Nastavili jsme si podmínky změny zákona o silničním provozu tak, aby některá ta překročení vedla automaticky k odejmutí řidičského oprávnění tak, aby byl co největší efekt. Tady nejde jenom o alkohol, ale o celý soubor přestupků.

A snažíme se také o to, aby jejich větší objem bylo možné trestat na místě. Aby celkový efekt toho, jak je stát schopen vymáhat respekt vůči pravidlům silničního provozu byl významně větší. A tady si troufám tvrdit, že máme k dispozici dost údajů a do budoucna je chceme ještě rozšířit. Ubezpečuji nejen vás, ale všechny řidiče, že ta změna, se kterou jsme přišli, vychází z dostatečných znalostí i statistických údajů.

(Autor: Věra Štechrová)