S levicí souhlasím jen v tom, že bydlení nemá být nedosažitelný luxus. Co s tím? Naším cílem musí být návrat ke 40 tisícům nových bytů ročně. Klíčovou prioritou je, abychom k tomu co nejvíc využili zanedbané bývalé průmyslové areály ležící často blízko center měst a obcí.

Jejich obnova byla jasným kandidátem na podporu z mimořádného šestiletého pocovidového rozvojového programu EU. Vláda ale na toto řešení dvou rozvojových priorit současně – odstranění takzvaných brownfieldů a rozvoj bydlení – vyčlenila pouhé 3,3 miliardy korun z celkových 180 miliard.

Zcela jistě zvýhodníme hypotéky na první bydlení pro mladé lidi včetně bonusů za každé narozené dítě. Pro rozvoj nájemního bydlení pak je potřeba motivovat investory zkrácením odpisové doby u takových domů.

Kromě toho snížíme DPH na rekonstrukci a výstavbu standardních bytů z 15 na 10 procent. A chceme také formou architektonických soutěží zajistit typové projekty bytových domů různých velikostí, které by obcím, městům a také družstvům umožnily zkrátit dobu přípravy stavby nájemních bytů. Bude to navíc cesta k rozvoji kvality bydlení a architektonické úrovně bytové výstavby.

Samozřejmě je nezbytné opravit nesmyslný stavební zákon nedávno přijatý současnou koalicí, který může až na dva roky zabrzdit stavební řízení kvůli budování zcela nového a nákladného stavebního megaúřadu. Mám-li to shrnout, cestou k větší dostupnosti bydlení je podpora všech jeho typů, daňová motivace a zrychlení přípravné etapy. Řešením naopak není státem řízená výroba prefabrikátů pro modulární byty, asi spíš králíkárny, jak o ní ve „své“ nové knize blouzní Andrej Babiš.