Diskuse zástupců deseti politických stran – z nichž jedné jsem před pár dny měl možnost se zúčastnit – nemohou v rozhodování pomoci vůbec nikomu. Přítomní kandidáti mají možnost prezentovat pár stranických stanovisek k projednávanému tématu, což někteří zvládnou a jiní ne. Že někdo v televizi vysloveně nepřipraveně blábolí, ale není hlavní problém – na to už jsme asi za všechny ty roky docela zvyklí. Problém je, že má-li si něco říci deset lidí, musí taková debata nutně rezignovat na hlubší programovou diskusi.

 

Slova kloužou po povrchu, každý postoj je více či méně zkratkovitý, protože na podrobnou diskusi není čas. A nejhorší je, že téměř úplně mizí šance reagovat na všemožné hlouposti a vadné argumenty.

 

Vede to k tomu, že jakýkoli laický, vědomě manipulativní, nebo dokonce lživý názor – i ten sebepitomější – se stává stejně platným a hodným pozornosti jako poučený názor o věci dobře informovaného člověka. A divák, který detaily projednávaných záležitostí většinou nemůže znát, se dostává do pozice Harryho Pottera, který neví, jestli si z pytlíku vybírá Bertíkovu fazolku s lahodnou ovocnou příchutí, nebo s dračím trusem.

 

Když není šance okamžitě reagovat třeba na scestnou úvahu generálního tajemníka ÚV KSČM Filipa o tom, že musíme vystoupit z NATO, protože je možné být sebevědomou a samostatnou jednotkou na hranici mezi Ruskem a Evropou, tak to prostě není nabídka jiné, pro stát stejně bezpečné varianty budoucí existence. Je to úplná hloupost, ale nepoučený divák si s takové diskuse může odnést dojem, že je to reálný, diskuse hodný postoj. A jestli komentátoři nadávají na atomizaci politické scény, toto je jedna z příčin!

 

A to nemluvím o tom, že finále této nepodařené televizní diskusní série bude už úplně absurdní. Před velkou závěrečnou desetičlennou debatou na ČT dojde na soukromé posezení lídrů dvou velkých koaličních stran, které spolu dosud vládly, na největší soukromé televizi. Nejspíš tam – aby se divák mezi reklamami nenudil – sehrají nějakou výměnu názorů, na oko se pohádají, ale jinak si tam budou říkat, co budou chtít. A moderátor, při vší úctě, jim nebude schopen oponovat, co všechno v naší zemi za uplynulé čtyři roky společně pokazili. Jak změnili atmosféru svobodné země ve stát, kde se i obyčejní lidé zase začínají ohlížet, kdo je poslouchá. Jak promarnili šance na mnoho potřebných reforem, protože v době mimořádného růstu ekonomiky – a s ní i daňových výnosů – utratili všechno, co lidem na daních vzali, ba dokonce si ještě museli půjčovat.

 

Když si uvědomíme, že prezident Zeman už má nějakou dobu na jiné soukromé televizi svůj osobní diskusní pořad s dosud nevídaným moderátorským úkazem, ani nechci domýšlet, co nás čeká za čtyři roky, pokud se premiérem stane Andrej Babiš. Bude mít předvolební debatu den před volbami také sám se sebou?