Babiš pouští komunisty k moci – a je jedno, kdo mu u toho svítí
19. dubna 2018, INFO.cz
Hnutí ANO se od minulého týdne oficiálně štítí hnutí SPD. Nic mimořádného, jen se přidali na stranu těch, kdo s SPD nechtějí mít nic společného už dlouho. Ovšem zatímco SPD je v této frašce o vzniku vlády označována za extremistickou stranu, paradoxně se tím ještě více otevřely dveře pro komunisty, kteří byli v podobné pozici dosud. Dnes je ostuda vládnout s SPD – komunisté nevadí! Okamurovci se nechali vmanévrovat do role Zemanových užitečných idiotů, převzali pozici toho, s nimiž nikdo nechce nic mít a komunistům tak „uvolnili okovy“.
ODS měla ohledně komunistů jasno odjakživa, ale taková sociální demokracie musela v roce 1995 přijmout své bohumínské usnesení, aby náhodou během let nezapomněla. Milou historickou perličkou přitom je, že jejím tehdejším předsedou byl současný prezident. Muž, který dnes touží naučit se od čínských komunistů, jak stabilizovat společnost, a který právě o nadcházejícím víkendu půjde řečnit na sjezd komunistů domácích.
Jako by se pozapomnělo – nebo chtělo zapomenout – ne na to usnesení, ale ne to, co je komunistická ideologie zač, co způsobila, kam za 45 let ovládání naši zemi dostala! Přitom je vlastně jedno, jestli tato situace vznikla náhodou, nebo ji prezident postupně vytvářel.
Babiš hraje o jediné, aby zůstal na svobodě. Vše ostatní jsou povídačky, tvrdí Farský Babiš hraje o jediné, aby zůstal na svobodě. Vše ostatní jsou povídačky, tvrdí Farský
Každopádně jsme v situaci, kdy Andrej Babiše opět bude muset udělat něco, co nechce, stejně jako vstoupil do KSČ a do projektu Čapí hnízdo. Jeho současná výmluva je, že na spolupráci s komunisty svou vládu postavit nechtěl, ale byl k tomu donucen postojem ostatních politických stran. Není to pravda – a budiž pro historii jasně řečeno, že Zeman na to možná tlačí, Okamurovci se k tomu nechali zneužít, ale ten, kdo v Česku znovu pouští komunisty k moci, je Andrej Babiš. Nikdo jiný. A skoro přímý důkaz, že komunisté ovlivňují politiku a Andreje Babiše víc a víc, jsou premiérovy čerstvé názorové kotrmelce ohledně Sýrie.
V otázce, zda spolupracovat, nebo nespolupracovat s ANO, jde samozřejmě především o trestní stíhání předsedy hnutí a vlády. Babiš by se mohl tvářit uraženě, protože taková podmínka nikdy v minulosti nebyla vyslovena, tak proč teď? No jistě – před lety, v tom Palermu, které Babiše donutilo vstoupit do politiky, totiž takovou podmínku nebylo nutné dávat, protože to bylo samo sebou. Nikdo neměl takovou drzost, a kdyby měl, média by ho během několika dní roztrhala na kusy.
Ale jsou i další důvody proti spolupráci s ANO – třeba ten, že Babiš vůbec nechápe fungování politiky jako společenské disciplíny. Asi mu to nelze vyčítat, neumí být ničím jiným než generálním ředitelem, co dává úkoly svým podřízeným. Anebo skutečnost, že nerespektuje dohody a mění partnery jako na běžícím pásu podle toho, jak se mu to hodí. Nemá totiž žádné programové zásady a cíle, které by předem dávaly na vědomí, jak se bude chovat, nepovažujeme-li tedy za programový cíl hledání jakéhokoli prospěchu pro Agrofert.
Proto působí směšně, když komunisté říkají, že za jejich podporu své vlády Babiš platí vysokou cenu v programových ústupcích. Opak je pravdou – Babiš si tuto cestu vybral, protože pro něj byla prakticky zadarmo, nemusel obětovat nic, čeho by si vážil. Když nemáte program a řídíte se chaotickým seznamem nočních snů, kdy náhodou spíte, pak vám je úplně jedno, jestli z něj pár nápadů škrtnete nebo do něj jakoukoli cizí myšlenku přijmete! Jde jen o moc, ne o program.
A tak jsme se octli v situaci, kdy se komunisté i přes svůj historicky nejhorší volební výsledek stali jazýčkem na vahách a dostali za to obrovský vliv. Faktický – vláda bude plnit jejich programové body, i symbolický – nejlepším příkladem je absurdní zvolení komunisty předsedou sněmovního podvýboru pro svobodu slova a média.
Nic z toho se nestalo vinou standardních stran v čele s ODS, ale rozhodnutím Andreje Babiše. A je přitom úplně jedno, kdo u toho bude Babišovi svítit. Jestli SPD nebo ČSSD.