Jako obvykle, vláda dnes bude v Poslanecké sněmovně tvrdit, že kvůli neprodloužení nouzového stavu budou umírat lidé a bude to vinou opozice. Považuji za nutné k tomu učinit několik poznámek.

Uzná vláda, že může za mrtvé v nouzovém stavu? To by totiž mělo logiku, pokud bychom přistoupili na vládní tvrzení o odpovědnosti opozice za mrtvé bez nouzového stavu. Ale to se nikdy nestane. Vláda se místo toho bude vymlouvat, že za úmrtí desítek tisíc lidí ani za to, jak špatně naše země s koronavirem bojuje, nemůže nikdo, protože „je to něco, co se nějakým způsobem děje“.

Nouzový stav žádné životy nezachraňuje. Nouzový stav u nás máme od 5. října 2020, tedy již celkem dvacátý pátý týden v řadě. Do 4. října u nás podle covidových statistik na nemoc nebo s nemocí zemřelo 773 lidí. Ke včerejšku je jich vykázáno 25.639, a to se ještě počet úmrtí za včerejšek jako obvykle zhruba o stovku zpřesní, tedy zvýší. Opravdu to nevypadá, že s nouzovým stavem by lidé neumírali. Nebo na nouzový stav?

Životy zachraňují konkrétní smysluplná opatření. To jsou taková, kterým lidé rozumí… Když vláda nevysvětluje svá opatření, nemůže se divit, že jim lidé nerozumí a že jsou s ubíhajícím časem stále méně ochotní je respektovat. Anebo je respektují se stále větším sebezapřením.

… a která lze vymáhat. Nepřehledné změti opatření, často si protiřečících, nerozumí nejen veřejnost, ale ani policisté, kteří by je měli vymáhat. Rostoucí frustrace obou stran pak vede k excesům, při nichž jsou na zem povalováni lidé jen za to, že neměli roušku a možná taky byli na policisty drzí (Drzý jazyk, Ruzyně brzy). Nemluvě o tom, že mnohá opatření mají desítky výjimek, takže přes hranice okresů i přes současný zákaz a policejní kontroly proudí auto za autem, která není možno zkontrolovat, ani kdyby bylo policistů nasazeno pětkrát víc.

Vláda jen slibuje a odkládá. Andrej Babiš na konci února téměř se slzami v očích žádal občany, aby jeho vládě ještě jednou dali šanci. Dostal ji. Ale když se slíbené tři týdny chýlily ke konci, vláda (premiér se tomu vyhnul) suše oznámila, že se jede dál a za bonus pro občany vydávala možnost pohybovat se při běhání i mimo katastr vlastní obce. Ministr vnitra Hamáček zase minulý týden oznamoval, že bude chtít prodloužit uzavření okresů až do velikonoc (velikonoce jsou od 2. do 5. dubna). O víkendu už ale tvrdil, že kvůli uzávěře je nouzový stav nutno prodloužit aspoň do 11. dubna. A už neříká, co všichni tušíme – že nouzový stav potřebují, aby mohli nakupovat předražené šmejdy z Číny.

Vládní propaganda zmátla veřejnost i odborníky. I když je myšlenka o odpovědnosti opozice za mrtvé v případě neschválení nouzového stavu nesmyslná, v tom našem marasmu se vládě povedlo vnutit ji unaveným a přívalem změn dezorientovaným občanům. Naneštěstí nejen jim, ale i neméně unaveným a frustrovaným novinářům a některým odborníkům. Odmítání nouzového stavu ale není slovíčkaření. Je to tlak, aby vláda nešla pro ni nejjednodušší cestou, aby musela o věcech více přemýšlet, více naslouchat expertům. Vyvíjet tlak je to jediné, co opozici zbývá. Vládní opatření jsme dlouho respektovali. Ale nelze po opozici spravedlivě žádat, aby rok podporovala vládu, která zjevně selhala.