Správa železnic dnes (rozhovor vznikal v pondělí 26. května, pozn. red.) slavnostně zahájila stavbu první části trati mezi Brnem a Přerovem, což je součást budoucích takzvaných rychlých spojení, tedy sítě vysokorychlostních tratí v Česku. Vy jste k tomu na sociální síti napsal: „Historický okamžik pro českou železnici: začali jsme stavět první rychlé spojení.“ Nicméně jde o trať, kde bude rychlost 200 kilometrů v hodině. Není to tedy trochu přehnané tvrzení?

Není, protože jde reálně o součást konceptu rychlých spojení v České republice, kam spadají ramena vysokorychlostních tratí nachystaná na více než třistakilometrovou rychlost, ale i úseky pro 200 kilometrů v hodině. Z různých důvodů. Třeba proto, že v místě zároveň musíme zvládnout odvést i nákladní železniční dopravu, což je tento případ. Důvodem jsou ale třeba i tunely, ať už Krušnohorský nebo Středohorský (plánované tunely na vysokorychlostní trati z Prahy do Drážďan, pozn. red.). I s ohledem na to, co má Česká republika šanci zaplatit, se celá ta síť skládá dlouhodobě – tak, jak se koncept připravoval – z jednotlivých úseků, kde je cílem zajistit, aby opravdu přinesla zrychlení nejen pro cestující do sousedních států, ale i napříč Českou republikou mezi jednotlivými krajskými centry.

Pokud jde ještě o trať mezi Brnem a Přerovem, tady musím jednoznačně říct, že dvousetkilometrová rychlost opravdu znamená významné zkrácení dojezdové doby mezi oběma městy (aktuálně je v úseku pouze jednokolejná trať, pozn. red.) a zároveň samozřejmě zjednoduší cestování i lidem z míst, kudy trať fakticky vede.

Měl jsem pocit, že se na zmíněné trati mezi Brnem a Přerovem mluvilo o 320 kilometrech v hodině…

Ne, na této trati se nikdy neuvažovalo o vyšší rychlosti, protože počítáme se zvládnutím dopravy v současné trase, nyní po většinou jednokolejné neelektrifikované trati. Nám tady jde opravdu o to, abychom dokázali zrychlit spojení napříč republikou. Ano, je pravda, že ve výhledu dalších let je počítáno s ramenem vysokorychlostní tratě, která by propojila Brno a Přerov větším obloukem. Ale v této fázi je v rámci rychlých spojení opravdu počítáno – už od základního konceptu rychlých spojení – právě s modernizací, zdvoukolejněním a elektrifikací současného spojení mezi Brnem, Vyškovem a Přerovem.

Web zDopravy.cz napsal, že cena za kilometr na této trati vyjde na 704 milionů korun bez DPH, zatímco třeba projekt Rail Baltica v Lotyšsku se staví s cenovkou 403 milionů korun za kilometr. A to navíc pro vyšší rychlost. Existuje pro to nějaké vysvětlení?

Tady je potřeba férově zmínit, že na této devítikilometrové trati je více než 700metrový zahloubený tunel, několik desítek mostů a v rámci přípravy prošla soutěží, která měla přinést i snížení ceny. Přál bych si, abychom v České republice stavěli za co nejpříhodnější sumy, a i do budoucna se budeme snažit – i díky PPP projektům, jejichž prostřednictvím chceme vysokorychlostní ramena realizovat – náklady snižovat. Ostatně i proto spolupracujeme s Francouzi a Španěly.

Existuje odhad, na kolik celkově vysokorychlostní železnice v Česku vyjdou?

Hovoří se o jednom bilionu korun. Pro nás je opravdu důležité, aby se podařilo rozložit financování mezi stát a mezi soukromý sektor s tím, že chceme využít i evropské peníze. Koneckonců i současné úvahy u našich sousedů míří k tomu, aby se do velkých projektů vždy zapojoval soukromý kapitál, který – s ohledem na to, co má Evropa všechno dohnat – bude výraznou pomocí.

Když s někým hovořím o vysokorychlostních tratích, každý se mě ptá, kdy se po naší železnici projede moderním rychlovlakem, tedy takovou soupravou, jakou zná třeba z Francie nebo Japonska.

Trať, kterou teď začínáme budovat, by měla být hotová v roce 2028. Už na ní bude možné fakticky jezdit rychleji se současnými soupravami a s tím, jak budeme rozšiřovat síť rychlých spojení, budeme přidávat na rychlosti. Jakmile dostavíme první ramena vysokorychlostních tratí, což bude v první polovině třicátých let, tak se pochopitelně začnou objevovat i vlaky, které budou zvládat rychlosti nad 300 kilometrů za hodinu. Je ale důležité říct, že už s prvními dostavěnými kilometry vysokorychlostních tratí se budou vzdálenosti v České republice zkracovat.

Vy jste měli v programovém prohlášení, že zmodernizujete 290 kilometrů železničních tratí. Jak to s tímto číslem vypadá?

Číslo se naplní stejně, jako se naplní číslo právě dokončených dálničních úseků, kde se dokonce dostaneme přes avizovaných 200 kilometrů (vláda si do programového prohlášení dala, že do roku 2025 rozšíří dálniční síť o 200 kilometrů, pozn. red.). Navíc se podařilo dotáhnout do konce v určeném čase projekt modernizace zabezpečení na české železnici, což je opravdu rozsahem unikátní věc i v evropském kontextu. Od prvního ledna letošního roku máme evropský zabezpečovač na více než 620 kilometrech hlavních koridorových tratí.

Když mluvíte o zabezpečení, tedy systému ETCS, máte informace, že už pomohl zabránit nějaké nehodě na železnici?

Máme příklad z jednoho konkrétního přejezdu, kde právě v okamžiku, kdy na něm uvízl kamion a přihlížející zvedli závoru, se okamžitě zapojilo ETCS a začalo autonomním způsobem brzdit přijíždějící vlak. Zároveň upozornilo strojvedoucího na akutní situaci na přejezdu. Takže tady můžeme říct, že ETCS zabránilo hrozící kolizi. Ale jinak je těžké označit, kdy zafungovalo. Systém je postavený tak, aby dopředu mimořádným situacím bránil. Fakticky vede strojvedoucího, aby nikdy neprojel návěst Stůj, vždy respektoval postavení železniční cesty a samozřejmě přesně dodržel například sníženou rychlost či zpomalil před přejezdy. Takže vykázat, kde všude bezpečnostní systém už zabránil velkým nehodám, je složité, protože jim vlastně předchází systémově.

Už jste nakousl téma dálnice, tedy 200 kilometrů, které mají být podle vašeho programového prohlášení postaveny do roku 2025. Bavili jsme se o tom spolu v rámci rozhovoru před dvěma lety. Nicméně když pozoruji vašeho předchůdce a současného prvního místopředsedu hnutí ANO Karla Havlíčka, tak on vás vlastně nenápadně chválí, že to děláte dobře…

A říká, že všechno připravil on a že to bylo nachystané v mašličkách. No, jen ho nechme, ať si to trochu užívá. Já jsem nikdy nepociťoval potřebu nějak umenšovat práci svých předchůdců. Karel Havlíček na ministerstvu dopravy působil dva roky, takže je jednoduché si představit, co za práci tady zároveň ještě jako ministr průmyslu mohl reálně udělat. Ale ani tak nechci nijak snížit to, že v případě důležitých dopravních projektů jsou samozřejmě potřeba rozhodně více než dva nebo čtyři roky. Že to znamená na nich opravdu pracovat dlouho. Zároveň je ale důležité, co se podaří dotáhnout, profinancovat i ve složitém období a co se připravuje. Posun u těch klíčových staveb je teď opravdu výrazný, zrychlení tempa je prokazatelné, což pokládám za důležité a nemám u toho potřebu nikoho snižovat nebo tak trochu zákeřně dehonestovat.

Pokud byste po volbách v pozici ministra dopravy nepokračoval, necháte toho svému nástupci „v mašličkách“ více než Karel Havlíček vám?

To se nepochybně stane, ale zároveň vůbec nevnímám tohle přetahování jako důležitou věc. Pro české občany je přece podstatné, že konečně splatíme jako země infrastrukturní dluh. Troufnu si tvrdit, že za nějakých čtyřicet, možná už deset let, nikdo nebude řešit, jestli na tom měl hlavní zásluhu ministr Kupka nebo kdo. Podstatné bude, že konečně tato země bude mít adekvátní síť dálnic a vysokorychlostních tratí, moderní železnice a samozřejmě také silnice první třídy. To je, oč tu běží.

Zůstal bych ještě u dálnic. Když se dívám na mapu České republiky, tak dálniční síť se nepochybně zvětšuje, nicméně stále chybí propojení s Rakouskem. Ať už je to chybějící D3 ve středních Čechách, nebo úsek D52 ke státní hranici v Mikulově.

Pevně doufám, že už v krátké době přineseme dobrou zprávu, protože se podaří docílit stanoviska EIA pro výstavbu právě dálnice D52 mezi Brnem a Mikulovem k rakouské hranici. Podařilo se nám vypořádat spoustu připomínek a „razítko EIA“ je základním předpokladem, abychom se pohnuli dál. Máme vykoupených osmdesát procent, řekněme, pevninských pozemků a věřím, že EIA dořeší i průchod přes novomlýnské nádrže, aby se mohla doprojektovat i tato část.

Kdy by se tedy mohlo začít stavět?

Moje představa je, že pevninské části začneme stavět už v roce 2027. Ale abych vám nezůstal dlužen ještě odpověď k části dálnice D3 ve Středočeském kraji. Už se rozbíhají podrobné geologické průzkumy, a to jak pro tunely, tak pro založení mostu přes Sázavu. Postupujeme dál v územních řízeních, kde výrazně posílila jednání se samosprávami, takže se daří co nejlépe hledat konkrétní technické podmínky pro vybudování středočeské D3.

Můžeme to říct i o dalších případech. Určitě jednou z nejvýznamnějších dálničních staveb bude severní část Pražského okruhu. Podařilo se zahájit stavbu části 511 mezi dálnicí D1 a Běchovicemi, zároveň se ještě letos rozeběhne příprava přeložky silnice I/12 od Běchovic přes Újezd nad Lesy směrem k Úvalům. Důležitá podmínka, přímo související stavba. No a pracujeme na tom, abychom poté, co jsme získali razítka EIA, urychlili i povolení pro severní části Pražského okruhu.

Mluvíte o Praze, která je pro úspěch koalice SPOLU v letošních parlamentních volbách určitě důležitá. Nicméně sociální sítě jsou plné kritiky současné dopravní situace v hlavním městě, kde vládne právě koalice SPOLU společně s Piráty a primátorem je Bohuslav Svoboda z ODS. Existuje nějaké řešení, jak ulevit dopravě v Praze?

Určitě platí, že základní podmínkou pro to, jak ulevit Praze, je dobudovat Pražský okruh. Protože teprve v ten okamžik bude možné rozprostřít nápor po celém obvodu okruhu a snáz odvést dopravu, která pak nebude muset směřovat do žádné z městských částí, kam dnes vedou tranzitní tahy. Ať už se jedná o Štěrboholskou radiálu, nebo o Jižní spojku. Další významnou podmínkou je dokončení vnitřního městského okruhu, což je investice hlavního města Prahy. Obrovským krokem dopředu je také dohoda s Prahou a Středočeským krajem na podobě budoucí železnice v hlavním městě. Vytvoření takzvaného metropolitního expresu „spodem“, který pomůže významně zkapacitnit regionální železniční dopravu vybudováním dvou důležitých tunelů pod centrální částí Prahy, které by se křížily v místě hlavního nádraží, čímž by se ještě posílilo propojení různých módů, včetně vlaků z letiště Václava Havla. Tohle jsou zásadní kroky směrem k tomu, jak zvládnout dopravu v metropoli mnohem lépe.

Teď jde o všechno. Teď je čas stát na správné straně. To jsou slogany koalice SPOLU v kampani pro letošní parlamentní volby. Co si pod nimi mají voliči představit?

Přesně to, co je v nich napsáno – že jde o hodně. Když se podíváte na to, s čím přicházejí opoziční strany, jak se některé věci snaží účelově manipulovat, jak v mnoha případech relativizují – ať už konkrétní ekonomické výsledky České republiky, nebo třeba i klíčové geopolitické konflikty, které se odehrávají, tak myslím, že to je jasné. Samozřejmě, žádné vládě se nepodaří úplně všechno. I ta naše má za sebou nepodařené projekty, ale také řadu velmi podařených a správných rozhodnutí, navíc v této složité a nepochybně turbulentní době. Nemám teď na mysli jenom ruskou agresi na Ukrajině nebo konflikt v Izraeli, ale mám na mysli například i to, jakým vážným způsobem Česká republika čelila energetické krizi. Nám se podařilo odříznout od závislosti na dodávkách fosilních paliv z Ruska. Samozřejmě že vláda nemůže přímo ovlivnit toky, na kterých se dohodnou obchodníci, ale to zásadní – z hlediska odolnosti vůči dalším možným krizím – je, že Česká republika má dnes alternativy. A předtím je neměla.

Stejně tak se nám podařilo zvládnout úpravu důchodového systému, o kterém předchozí vlády jenom mluvily, ale neudělaly odpovědný krok – buď z nedostatku odvahy, nebo z neschopnosti. Ano, celá řada těch kroků je nutně nepopulárních. To tak prostě je. A je na nás, abychom dokázali upozornit právě na tahle klíčová rozhodnutí a jejich kvalitu. Mohli jsme jít třeba snazší cestou, ale znamenalo by to, že bychom Českou republiku nepochybně poslali ještě do daleko vážnějších dluhů a ekonomických problémů. To, že jsme zároveň snižovali deficit a zároveň investovali, znamená klíčový krok pro další rozvoj hospodářství tohoto státu. Tohle já pokládám za jedno z nejvýznamnějších hospodářských rozhodnutí ve chvíli, kdy slyšíme opoziční strany, jak slibují všechno možné, jak znovu budou ještě větší slevy na veřejnou dopravu bez ohledu na to, jestli budou mířit na ty, kteří to skutečně potřebují, jak budou rozhazovat plnými hrstmi, a zároveň investovat.

Vše nejde splnit zároveň, musíte najít priority, a my jsme na ně upozornili. A ty priority se zrcadlí v tom, jak je nastavený rozpočet a jak je nastavená investiční politika státu. Zakládáme tím reálně lepší podmínky pro budoucí vývoj této země. Nejen pro ekonomický vývoj státu, ale i pro lidi, kteří tady žijí. Aby mohli snadněji podnikat, aby mohli snadněji vyrazit za svými známými, kamarády nebo za rodinou. Tohle všechno jsou podle mého přesvědčení klíčové věci, které bychom rádi udrželi.

Říkáte dostatečně nahlas, co se povedlo? Protože podle některých průzkumů je 400 tisíc voličů koalice SPOLU z roku 2021, kteří vás letos volit nechtějí.

Rozhodně se o to intenzivně snažíme. Děláme kampaň, která je výrazná. S velkou odezvou se potkává například tour Petra Fialy, který při nabitých debatách věcně vysvětluje jednotlivé kroky i hrozby, které před Českou republikou stojí. A to je přesně odpověď na to, jestli děláme dost. Rozhodně budeme dělat maximum, co je v našich silách, abychom dokázali nejenom vysvětlit, jaké kroky jsme udělali a proč, ale také ukázat, kam má naše země jít dál, jak má naplnit svoje plány a co je potřeba podniknout, aby Česká republika nadále byla úspěšnou zemí.

Moje nedávné jednání s kolegy z Německa a Rakouska, s mými protějšky, ukazuje, že i tak velké a úspěšné země, jako jsou Německo nebo Rakousko, se v této době také potýkají se zásadními problémy. A v některých ohledech ještě většími, než má Česká republika. Nežijeme na žádném ostrově. Naopak – jsme uprostřed Evropy. A chci podtrhnout, že pokud se podaří dosavadní směr udržet, tak je zřejmé, že se lidem v České republice bude dařit lépe.

Před volbami se hodně mluvilo o deagrofertizaci. Mnozí lidé vám ale vyčítají, že jste tento slib nenaplnili a nechali Babišův holding Agrofert dále prorostlý státní správou.

Klíčová rozhodnutí jsme udělali. Ať už z hlediska dotací nebo dalších systémových kroků, aby v zemědělství byly férovější podmínky i pro střední a menší zemědělce a rodinné farmy. Aby platil strop pro ty největší, kteří samozřejmě snáze dosáhnou na zisky a profitabilitu svých podniků. To byl jeden z podstatných kroků. Bylo zřejmé, že takové rozhodnutí bude pravidelně atakováno, ale je to krok, který jsme opravdu udělali. A usilujeme o něj i v rámci evropské politiky.

Co se týče dalších kroků, změnily se managementy. Když vezmeme například resort dopravy, tam jsem provedl změny, které měly za cíl nastavit řízení tak, aby státem vlastněné organizace fungovaly co nejlépe. A výsledky hospodaření Českých drah to jednoznačně potvrzují. Pokud jde o fungování Správy železnic a Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), v obou případech jsem dal důvěru dosavadním ředitelům. Ale je potřeba říct, že tito lidé nebyli nijak nominováni Agrofertem.

Volební kampaň začala poměrně ostře. Hnutí ANO nejprve označilo na billboardech Petra Fialu za nejhoršího premiéra na světě. On pak v nedávném rozhovoru pro Financial Times obvinil Andreje Babiše, že pomáhá ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi, což vysvětloval mimo jiné jeho bojem proti muniční iniciativě, výdajům na obranu a slovy o míru bez podmínek. Když se premiéra Fialy jeden z účastníků jeho debat zeptal, zda si umí představit povolební spolupráci s Babišem, odpověděl, že v žádném případě, mimo jiné proto, že Babiš hájí zájmy Viktora Orbána, a připomněl, že hnutí ANO v Evropském parlamentu sedí ve frakci s proruskými stranami, z nichž některé jsou dokonce podezřelé, že je platili přímo Rusové, nebo dokonce měly v programu kroky, které jednoznačně šly proti zájmům České republiky. Nejsou to zbytečné výroky, ze kterých vyplývá, že Babiš je vlastně proruský?

Jsem přesvědčený, že úkolem politika je pojmenovávat reálné hrozby a reálná negativa. A tohle do toho přesně zapadá. Co jiného než pomáhání Putinovu Rusku a Putinovi samotnému jsou některé postoje a například relativizace pomoci České republiky Ukrajině formou muniční iniciativy nebo pomoci, kterou poskytly české rodiny uprchlíkům prchajícím z Ukrajiny před válkou? Nebo to, jaké nesmysly říká Andrej Babiš, že tahle vláda nemyslí na naše lidi, ale myslí na Ukrajince. Co je to jiného než rafinovaná, skrytá snaha, jak relativizovat pevný postoj vlády, ale i velké části české společnosti? Navíc se jasně ukazuje, že ekonomický přínos ukrajinských uprchlíků pro českou ekonomiku významně – téměř dvojnásobně – převyšuje výdaje, které stát vynakládá na pomoc těmto lidem, kteří k nám utekli před ruskou válkou. Takže já osobně tohle vnímám jako potřebu to jasně pojmenovat a nasvítit.

To, že si Viktor Orbán nebo Robert Fico hrají s ruským vlivem a ruskou náklonností, je pro mě naprosto nepředstavitelné. Stejně tak jako to, že by představitel českého státu v předklonu odjel do Kremlu, jako to udělal Robert Fico. Přitom to není tak dávno, co Andrej Babiš vyzdvihoval jeho politiku do nebes a označoval ho za svého politického přítele. To si snad všichni velmi dobře pamatujeme.

Dnes se Andrej Babiš snaží k Robertu Ficovi nevyjadřovat, protože se mu to zřejmě podle nějakých interních průzkumů zkrátka nehodí do krámu…

Myslím, že je to velmi dobře vidět i na tom, jak si Andrej Babiš hraje s červenou čepicí. Jak dlouho v okamžiku, kdy americký prezident Donald Trump začal dělat nepředvídatelné kroky ve vztahu k celním válkám, hledal v průzkumech veřejného mínění, jak moc má čepici ukazovat a co na ní má být napsáno. Tohle jednoznačně ukazuje, jaká to je nezodpovědná a labilní politika, která se musí před vyslovením jasného názoru nejdříve podívat do průzkumů veřejného mínění, naslinit prst, aby se ukázalo, kam vítr fouká a kam by asi tak mohla směřovat náklonnost veřejnosti. Takhle se odpovědná politika dělat nemá.

Když jste zmínil Donalda Trumpa, někteří politologové tvrdí, že vám jeho chování může nahrát v parlamentních volbách. Vnímáte to stejně?

Především vnímám, že nám může nahrát to, jakým způsobem se věcně snažíme řešit problémy nejenom České republiky, ale také to, jak se snažíme přispět k racionálnímu řešení evropských problémů. Například tlakem na snižování regulace, kde v případě automobilového průmyslu je česká stopa úplně jasná a srozumitelná. Ať už jde o emisní normu Euro 7, nebo o snahu o rozvolnění pravidel pro automobilky v případě, že nesplní limity emisí CO₂. Tohle pokládám za důležité. Mít v tomto směru věcné řešení problémů, prosadit je a zároveň – jak jsem zmiňoval – tímto jasným směrem, kudy se vydáváme a kam hledíme, ukazovat, co může České republice reálně do budoucna pomoci.

Mluvíte o rozvolnění pravidel pro automobilky. Má česká veřejnost dostatečné informace, co se vlastně udělalo a kdo za tím stojí? Na sociálních sítích se tím totiž několikrát pochlubila například europoslankyně Danuše Nerudová z hnutí STAN, nebo dokonce europoslanec Filip Turek.

Platí, že každý úspěch má mnoho otců, neúspěch zpravidla jen jednoho. Tady je dobře, že se ten úspěch podařil. Stopy není problém dohledat. S aktivitou přišla česká vláda a Petr Fiala v okamžiku, kdy se podařilo dojednat iniciativu na úrovni Itálie, a to v listopadu loňského roku. To vyvolalo první kroky a pnutí na úrovni Evropské rady. Následně se podařilo spojit síly vícero europoslanců, kteří také odvedli svou práci. Právě v listopadu jsem všechny pozval ke společnému stolu, bez rozdílu politické příslušnosti, protože tady platí, že v tak důležitých věcech máme na evropské úrovni táhnout za jeden provaz.

Pokládám za důležité, že iniciativa vzešla z české vlády společně s Itálií. O tom není pochyb. Je dobře, že se podařilo v tomto směru přitáhnout aktivitu dalších lidí, včetně Danuše Nerudové. Jsem za to rád, rozhodně ji za to chci jenom pochválit. Stejně jako europoslance Ondřeje Krutílka, Alexandra Vondru a další, kteří se na tom prokazatelně podíleli. Filipa Turka jsem, popravdě řečeno, kromě silných prohlášení u klíčových jednání neviděl. Ale je možné, že se ke mně všechny informace nedonesly. Když se bavíme o jednání v Bruselu, jedním z klíčových aktérů byl německý europoslanec Jens Gieseke, se kterým jsme od první chvíle řešili postup lidovecké frakce EPP.

Považujete takový výsledek za dostatečný?

V tuto chvíli jde zjevně o dosažitelný kompromis. Česká strana přicházela od první chvíle s tím, že bychom upřednostnili pětileté období pro výpočet naplněných hodnot. Tři roky jsou ale v tomto ohledu důležitý krok. Už v druhé polovině letošního roku by mělo dojít k revizi, kterou Česká republika prosazovala v rámci balíčku Fit for 55, a prosadila, že Evropská komise musí udělat revizi dosažitelnosti cílů, o kterých je v případě Green Dealu řeč. Pokládám to za extrémně důležité. S touto revizí se má do hry vrátit i zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory po roce 2035. Od první chvíle tvrdím, že zákaz nepotřebujeme, že je zbytečný, a proto nemá být. Že na to, jakým způsobem se bude dařit snižovat zátěž životního prostředí, odpoví mnohem více moderní technologie a jejich otevřené prosazování v rámci trhu a inovací, ne nějaká regulace.

Česká republika v tomto směru uplatňuje zdravý pohled a princip, na kterém dlouhodobě stál úspěch evropské civilizace. Což je sázka na inovace, vědecký pokrok, na to, že věci se prostě vyvíjejí na základě nových objevů, nových technologií. To je odpověď i na to, co teď reálně řeší evropské instituce, a Česká republika je tady reálně slyšitelným hlasem rozumu. Ukazuje se to v opakovaných jednáních na evropské úrovni a troufnu si tvrdit, že jsme prostě slyšet mnohem víc, než jsme kdy byli.

Zakončím náš rozhovor otázkou trochu mimo téma: pokud by ODS v rámci koalice SPOLU nedopadla ve volbách úplně dobře, vaše jméno zaznívá v diskuzích o možném budoucím předsedovi strany, který by nahradil Petra Fialu. Máte takové ambice?

Petr Fiala má moji plnou podporu a dávám to jasně najevo. Teď na žádnou diskuzi tohoto typu není prostor. Jsme před volbami a pro mě je naopak důležité, že Česká republika má takto silného premiéra, který jasně ukazuje směr země, je schopen obstát v kritických situacích, v závažných krizích, jakou je například ruská válka na Ukrajině nebo jakou byla energetická krize. Jak bylo důležité a správné hospodářské rozhodnutí se z těchto krizí proinvestovat. To je podle mého soudu jedna z nejvýznamnějších devíz této vlády a Petra Fialy.

(Autor: Jan Pánik)

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.