Automobilky se zvolna vyvlékají z dřívějších prohlášení, jak kompletně přejdou k elektromobilitě. O čem to podle vás svědčí?

Že všichni máme uplatňovat co nejvíce zdravého rozumu. A taky nadhledu v tom smyslu, že jsme schopni posoudit pozitivní i negativní dopady a reálný efekt, co které nařízení skutečně přinese do života. Protože i když prvotní krok EU vypadal jako bohulibý, ve výsledku bychom se jako Evropa jen stříleli do vlastní nohy.

V jakém smyslu?

Je mimo realitu říkat, že neexistuje nic jiného než elektromobilita a je jí zaslíbený svět. Budoucnost nebude jen elektromobilita, minimálně v některých oblastech, například u velkých nákladních vozidel, bude hrát roli i jiný typ pohonu. Syntetická paliva, zčásti se asi prosadí u velkých vozidel vodík. Dělat z elektromobility ideologického strašáka ale také není dobře. Čína jistě nepodléhá diktátu Bruselu, Spojené státy americké též nepodléhají diktátu Bruselu. Jak jsem řekl, je dobré používat zdravý rozum. Vnímat to tak, že jsme na začátku obrovského technologického vývoje a v každé takové chvíli rozum velí nebát se novinek. Zkoušet je, hledět na ně kriticky a sledovat, co všechno se v technologii odehrává.

Může Evropa vůbec spasit svět?

Evropa přispívá zhruba deseti procenty ke skleníkovým plynům a z těch deseti procent evropského podílu tvoří doprava jen čtvrtinu. Znamená to, že pokud bychom totálně snížili veškeré emise z dopravy, což bude ještě nějaký čas velmi obtížné, tak celkový přínos pro světové klima přinese dvě a půl procenta.

A Čína?

Tam přesahuje produkce skleníkových plynů čtvrtinu celého balíku. Tyhle disproporce samozřejmě vnímáme. Ale neznamená to přece, že nám má být jedno, jak se budeme chovat v Evropě. Máme odpovědnost za to, v jakém stavu přenecháme naši planetu budoucím generacím. Kroky k tomu musejí být efektivní, racionální, mít proporci. Nesmí jít o ideologický boj, který ve výsledku přinese obrovské oběti.