Projev místopředsedy ODS přednesený na pietním setkání k uctění památky Jana Palacha
19. ledna 2016,
Filozof Ladislav Hejdánek kdysi napsal: „Palachova oběť se stala symbolem toho, že celý svůj život máme vždy dávat k dispozici tomu, co se má stát, co se má dělat, co se musí podniknout pro nápravu věcí, co je potřeba udělat pro lid kolem nás a pro obec, pro lidské společenství“.
To je silná výzva pro jakoukoli dobu. Vždy je totiž, co měnit k lepšímu a nebýt sám se sebou spokojený. Většinový přístup k životu ale nemívá podobu soustavné práce na tom, co by bylo dobré zlepšit. Mnohem snazší – a proto obvyklejší – bývá rezignovat, uspat se do letargie a lhostejnosti. Okolní problémy prostě vytěsnit. Je jedno čím a jak.
Vždy je méně těch, kdo se většinovému přístupu umí vzepřít. Jan Palach se nedokázal smířit s tím, že velká část lidí rezignovala na okupaci sovětskými vojsky, že se podvolili propagandě, která celý akt překládala jako bratrskou pomoc.
Tu situaci lze zobecnit. Na začátku všeobecné rezignace společnosti bývají správně volená slova prosazovaná s příslušnou autoritou. Stačí nabídnout lehce přijatelné vysvětlení a zbytečné otázky jsou pryč. A ještě mocnějším nástrojem bývá prosté ticho.
A právě proti tomu Palach protestoval. Motivoval společnost – opět slovy Ladislava Hejdánka – aby se všichni snažili udělat co možná nejvíc pro nápravu stavu věcí.
Aniž bych chtěl srovnávat jakýkoli potřebný čin s obětí Jana Palacha, je třeba říci, že i dnes je co napravovat a před čím burcovat.
Jako nová hrozba se ukazuje povinná snaha otupovat všemu hrany a nasvěcovat svět nikoli přímo, ale z vhodného úhlu, abychom se někoho nedotkli nebo nepojmenovali problém příliš ostře a nebezpečně. Příkladem budiž nedávné ticho médií o událostech v Kolíně nad Rýnem.
Svět ale není stále skryt ve shovívavém stínu. Má i jasné a křiklavé barvy. Když je zatajíte, přestanete mluvit pravdu. Takto vyretušovaný obraz světa nebude úplný. Nepovede k poctivým úvahám a k hledání skutečných řešení skutečných problémů společnosti. A výsledkem bude ještě hlubší krize.
A v tom je třeba vidět hlavní Palachův odkaz. Chtěl tehdejší veřejnost vyprovokovat k důslednému čtení reality. K tomu, aby si nenechala zastřít pohled povrchními frázemi a propagandou jakéhokoli druhu. Aby si zachovala kritické myšlení a nevěřila slepě všemu, co říká ten, který má zrovna moc.
Je zjevné, že tento odkaz platí s odstupem skoro 50 let beze zbytku i pro nás.