Kolegyně a kolegové,

když jsem zde stál před dvěma roky a žádal o vaši podporu na funkci místopředsedy ODS, řekl jsem:

„Nebude to doba, kdy by se mohl jít někdo na špici jen tak povozit. Taky nikdo podél cest nebude hned tleskat a provolávat sláva. To možná spíše naopak.“

Řeknu vám, dost jsem se trefil. Byla to opravdu „jízda“. Doslova „jízda na tygrovi“.  Prošli jsme si sled nečekaných překvapení zejména ve financování ODS. K tomu se přidal volební trojboj, jehož nezvládnutí by ODS definitivně rozložilo. Vypořádávali jsme se s novou politickou a společenskou situací, s nepřízní médií i velké části veřejnosti. Každý den jsme bojovali o život. Po dvou letech jsem přesvědčen, že se nám to podařilo. Podařilo se to vedení ODS a na prvním místě Petru Fialovi, ale podařilo se to především Vám – členům ODS, kteří jste ani v nejtěžších chvílích nepřestali věřit, že má cenu se za tuto stranu rvát.

Všechno nešlo tak snadno, jak jsme očekávali, některé věci se podařily, jiné méně. Každopádně jsme všichni společně odvedli obrovský kus práce a nejtěžší období v historii ODS jsme překonali.

Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Před dvěma lety jsem jako nováček netušil, jak hluboká je krize ODS, i tak bych ale do toho šel znovu. Protože mám rád Českou republiku a věřím v ni, protože mám rád ODS a věřím v její budoucnost. Je totiž více než zjevné, že žádná jiná strana není schopna a ochotna tvrdě bránit zachování liberálního tržního prostředí, hájit osobní svobodu občanů a držet stát na uzdě, co nejdál od socialistických snah vodit lidi za ruku a všechno jim určovat.

A proto jsem zde znovu před vámi, rozhodnut se znovu ucházet o funkci místopředsedy ODS. Budu rád, pokud mě podpoříte a jsem připraven pro ODS dál usilovně pracovat.

Ikona konzervativní politiky Ronald Reagan kdysi řekl: „Politika není špatné povolání. Když uspějete, dostane se vám spousty poct. Když se zostudíte, můžete o tom aspoň napsat knihu.“

Za sebe chci říci, že se vzpomínky neúspěšného politika psát nechystám. Pevně věřím v ODS, pevně věřím ve svobodu a demokracii a pevně věřím, že potom co jsme překonali klinickou smrt, přijde v následujících měsících a letech čas, kdy se dostaneme zpět do nejlepší formy a s ještě větší chutí se nadechneme. Myslím, že v tomto ohledu mám ODS co nabídnout.

Nechci se již dlouze vracet do minulosti. Je třeba se bavit o budoucnosti. Takže stojíme před zásadní otázkou:

Jakou zemi chceme mít a co pro to uděláme?

Za prvé nadále svobodnou. A svoboda je nedělitelná, jak řekl před půl stoletím John Fitzgerald Kennedy, a byl to jeden z mála výroků, kdy se levicový politik nemýlil.

Naše současná socialisticko-oligarchická vláda na to jde jinak. Prosazuje nové a nové
restrikce, zákazy a omezení, v zájmu bezpečnějšího a zdravějšího světa bez ostrých hran, o které bychom se prý mohli zranit.

Mnoho lidí si řekne, že jsou to jen drobnosti. Co záleží na tom, jestli si o státem vybraných svátcích nenakoupíme nebo že si už nikdo v hospodách nezakouří, co je špatného na tom, že teď budou děti poslední předškolní rok povinně chodit do mateřské školy, co na tom, že budou moci úředníci přímo do domů, pokud se jim nebude líbit kouř nad komínem. Jenže už jsme si připomněli, že svoboda je nedělitelná. Když z ní párkrát tak trochu ukrojíme, přestane existovat.

Když dovolíme, aby stát nařídil provozovatelům internetu povinnost evidovat, na jaké stránky jste se podívali a kdo vám poslal mail, bude jen krůček k povinnosti skladovat celé maily. A nakonec možná skončíme u kontroly obsahu mailu, ještě předtím než ho odešleme.

Ano, asi trochu přeháním, ale chci ukázat, že když státu svěříme odpovědnost za vlastní životy a necháme si od něj mluvit do toho, jak máme žít, už to nebudou naše životy.

Tohle my ale dopustit nechceme. ODS musí zůstat jedinou pravicovou silou a dokonce jedinou silou vůbec, která se za svobodu jako základní pilíř společnosti a základní lidskou přirozenou potřebu bude bít.

Znamená to také, že ze všech sil budeme omezovat byrokracii, protože byrokracie má na svobodu spadeno vždy a všude. Budeme odstraňovat zbytečná nařízení, vyhlášky, výkazy, hlášení a všechno ostatní, čím se stát zbytečně povyšuje nad občany. Proto se tak jasně stavíme i proti elektronické evidenci tržeb i proti kontrolnímu hlášení. Děláme stát pro lidi jednodušší a srozumitelnější. V Poslanecké sněmovně právě ODS prosazuje zjednodušení výběru stavebního spoření pro rodiče, prosadila redukci povinností spojených s energetickými štítky budov, navrhli jsme odstranění zbytečných daní. Prosazujeme veřejný přístup ke všem předpisům ve státem garantovaném platném znění. Máme zkrátka vizi státu, který občany neobtěžuje, ale naopak jim dává možnost využívat co nejsnáze jeho služby.

A pokud už přes všechnu snahu nemáme možnost zabránit všem výmyslům socialistické vlády ve sněmovně, máme obce a města, kde můžeme zjednodušovat lidem život a rušit zbytečné vyhlášky. Letos na podzim budeme usilovat o to, abychom po volbách mohli podobně zjednodušovat veřejnou správu také na úrovni krajů.

Svobodný musí zůstat prostor pro podnikání. Dobře víme, že konkurenční boj a volný trh vynesly Evropě postavení lídra celosvětové ekonomiky. Ta samá Evropa dnes ale – bohužel – cestou regulací a často nesmyslné kvazizelené politiky tyto principy opouští. Důsledek je logický, ukazatele ekonomické úspěšnosti se přesouvají jinam – nejvíce na východ do Asie. My musíme dál jasně říkat, navzdory Bruselu i Sobotkově a Babišově socialistické strategii, že zdravé tržní prostředí je základ prosperujícího státu. Nesmíme nechat na holičkách ty, kteří jsou aktivní a víc státu přinášejí, než od něj berou.  

Jakou ještě chceme mít Českou republiku?
Sebevědomou – s vlastní identitou a kulturou.

Ministryně pro imigraci současné dánské pravicové vlády Ingrid Stöjbergová nedávno řekla: „V Dánsku máme zásadu, že pokud se člověk může postarat sám o sebe, musí se postarat sám o sebe. Platí to pro obyvatele, kteří tu žijí celý život, a mělo by se to vztahovat i na žadatele o azyl.“  V Dánsku ještě pud sebezáchovy neztratili. Jsem přesvědčen, že další nárůst počtu migrantů může znamenat vážné ohrožení pro evropskou kulturu. Evropa sama oslabila svou imunitu. Oslabila ji svou vlastní nesmyslnou modlou multikulturalismu, politické korektnosti a relativismu. Pozorujeme, že se v evropských zemích už o nepříjemných skutečnostech nesmí otevřeně informovat a ochrana menšin před většinami se tu a tam mění v bezohlednost menšin vůči většinám. Evropě vážně hrozí, že utone v rozmělněné kaši pseudohodnot.

To prostě nechceme dopustit. Hodnoty naší společnosti nejsou relativní. Víme nejen, kde je vlevo a kde je vpravo, kde je východ a kde je západ, ale také, kde je nahoře a kde dole. A nesmíme sami sobě zakazovat o tom mluvit.
Příklad? Máme zcela konkrétní strategii, jak zmírnit uprchlickou krizi. A nepodléháme skepsi, že už není záchrany. Je to pět bodů, které jsme jasně popsali a mimochodem jako první.
Doma se musíme jasně zastat našich vlastních dobrých tradic, musíme znovu oprášit rodinu jako důležitou konzervativní hodnotu. A aby to neznělo tak abstraktně, dodám i tady jeden příklad ze své starostovské praxe: Dlouho jsem se necítil tak doma, tak Čechem a Evropanem jako na Štědrý den na návsi u nás v Líbeznicích s tisícovkou spoluobčanů a betlémským světlem. A to jsme tu tradici založili teprve před pěti lety!
A protože jsme za poslední dva roky celkem čtyřikrát svolali setkání vedení ODS se starosty, místostarosty a radními, známe řadu dalších dobrých příkladů z naší vlastní kuchyně, kdy se podařilo vytvořit svobodný veřejný prostor, kde mezi lidmi nestojí zdi, ale kde se naopak mohou setkávat a mluvit spolu, uchovávat a pěstovat tradice. Přijeďte se podívat do Litomyšle, přijeďte se podívat do Plzně, do Kadaně, přijeďte se podívat do Frýdlantu, do Velké Bystřice nebo také do Bukovan k paní starostce Šimečkové. Nebudete ani chvíli váhat, jaká vlastně je naše civilizace a proč je nám blízká.

A na závěr ještě jedna poznámka k oblasti, kterou jsem měl po dva roky na starosti. Tedy komunikace a média. Bude to spíše soubor malých výzev.

Je jasné, že jako ODS máme horší přístup do některých médií, protože si to jejich vlastník asi nepřeje. To není stížnost, to je konstatování. My prostě musíme být schopni se na stránky a obrazovky i přesto dostat a každé vystoupení v maximální míře využít k prezentaci našich názorů. Přese všechno, co je v kraji zvykem, musíme vydržet chovat se slušně a nepodbízet se. Myslím, že se to postupně docela daří.

Neméně jasné je, že se někam můžeme dostat jen těžko, o to víc musíme ovládnout média, která jsou ze své podstaty otevřená a kde záleží jen na naší píli a invenci. To je jediná možná rada pro letošní důležité volby. Každý, kdo kandiduje, má už teď oslovovat své okolí na facebooku, pokud mu to není vlastní, měl by si skoro povinně zajistit někde blog a jeho prostřednictvím šířit své názory. Lidé stále více přijímají informace o okolním světě prostřednictvím elektronických médií a tomu musí odpovídat naše komunikační strategie. I proto připravujeme nový web ODS a soustředíme se na sociální sítě. Je toho ještě plno, k čemu bych rád přispěl.

Kolegyně a kolegové,

stejně jako Vy chci žít ve svobodné zemi, kde si lidé váží tradičních hodnot a kde rodina není nejistým pojmem ve slovníku nebo učebnici dějepisu. Chci žít v sebevědomé zemi, která díky své historické zkušenosti dokáže rozlišit socialistické nesmysly, byť budou oblečeny do moderních šatů, a která se jim také bude schopna bránit.

Vidím jedinou stranu, která je ochotna se za to všechno hrdě a pevně postavit. Proto znovu nabízím své síly a zkušenosti do vedení ODS a žádám o Vaši důvěru.