Jak to bylo s nápadem zdanit Wi­Fi a kdo s ním přišel? Na tak jednoduchý dotaz poslance Ivana Adamce měl nedávno ve sněmovně odpovědět ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Zklamán musel být, kdo čekal, že ministr řekne: „S tím hloupým nápadem přišel Jirka nebo Karel, nebo vlastně já. Omlouváme se.“ Místo jasného vysvětlení bylo slyšet jen nepřesvědčivé ubezpečování, že už to bude v nejlepším pořádku. Což je – jak ze zkušenosti víme – varovný signál a důvod k obavám, že může být naopak hůře. 

 

Ministr Mládek vyvolal největší překvapení, když se ve své odpovědi začal topit v odkazech na dotace z EU. Ty se totiž zpoplatnění Wi­Fi opravdu nijak netýkají, a nesouvisejí dokonce ani s materiálem Strategie správy spektra, který byl na samém začátku celé kauzy. 

 

Pátrání po viníkovi
 

Dokument připravil zcela podle zvyklostí a na základě usnesení vlády nezávislý orgán, Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Dokonce tento materiál projednal v meziresortním připomínkovém řízení a hotový jej předložil na Mládkovo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) již loni v říjnu. Ministerstvo jej mělo jen dát vládě ke schválení. Jenže si vzpomnělo, že by bylo fajn celý strategický materiál trochu vylepšit. Jak dokazují dokumenty zveřejněné například na serveru Lupa.cz, nešlo o žádné kosmetické úpravy – naopak, mělo dojít k zásadní proměně zpoplatňování kmitočtového spektra, což by se dotklo celého českého trhu s Wi­Fi připojením a nejen s ním. 

 

Dosud je to tak, že vysílání televize, rozhlasu, ale i sítě mobilních operátorů a kdovíco všechno ještě podléhá licencování ze strany státu reprezentovaného právě ČTÚ. Uživatelé licencí musejí za spektrum platit roční poplatky. Netýká se to ale malých sítí postavených na systému Wi­Fi, které významně přispívají k dostupnosti internetu v naší zemi. V těchto nelicencovaných pásmech platí jen základní pravidlo, že by se operátoři neměli vzájemně rušit. A právě v této části spektra v uplynulých letech vzniklo kvalitní konkurenční prostředí a zdroj řady inovativních postupů, z čehož těží spotřebitelé. 

 

Do toho pak přichází MPO s návrhem změn strategie, podle nichž má – pod heslem boje proti diskriminaci (míněno asi velkých operátorů) – dojít ke zpoplatnění dosud nelicencované části spektra.

 

Dopady by byly dramatické. Česká republika by se vydala přímo proti všem evropským trendům zlevňování a zpřístupňování internetu. Nejvíce by se změna dotkla míst, kde Wi­Fi připojení tvoří dominantní způsob napojení na internet. Zasáhlo by to tisíce spotřebitelů, živnostníků i malých firem zejména na venkově a mimo velká centra. 

 

Logická otázka je, komu by to prospělo. 
 

A v tom je nejspíš důvod intenzivního mlžení pana ministra – pomohlo by to velkým telekomunikačním operátorům. Ti za svá pásma musejí státu platit. Za to mají ale garantované kmitočty, se kterými mohou exkluzivně a bez rušení poskytovat celoplošné služby velkým i malým zákazníkům. Všechno by asi bylo v pořádku, kdyby malí Wi­Fi operátoři nezačali pomocí moderních technologií a díky tomu, že jako lokální operátoři znají nejlépe své zákazníky, získávat na úkor telekomunikačních obrů i velké komerční subjekty či pronikat do státní správy. To se samozřejmě velkým operátorům nemůže líbit. Přicházejí tak o důležité klienty a peníze. 

 

Zřejmě je brzy na podezření, jestli náhodou po Davidu Rathovi nepřipadl úkol „nakrmit hladovou bestii“ ministru Mládkovi. 

 

Ale je namístě ptát se, zda je řešením údajné „diskriminace“ velkých operátorů (která neexistuje, protože bezlicenční spektrum mohou využívat operátoři velcí, střední i malí) nastolení diskriminace malých zákazníků, kteří by aktivitou ministra Mládka mohli přijít o snadný přístup k levnému a dostatečně kvalitnímu internetovém připojení. Ministrova mlhavá odpověď všechny pochybnosti jen umocňuje. Pokud se k tomu přidá fakt, že za těchto okolností chce celou Strategii správy spektra ministr Mládek odejmout ČTÚ a převzít ji pod svá křídla, musí se každému rozsvítit varovné světlo.