Posledním marným pokusem je zavedení tzv. kontrolního hlášení. Zákon se znovu díky iniciativě senátorů ODS vrátil do Poslanecké sněmovny. Původní vládní verze zákona nutí každého plátce DPH, aby po skončení měsíce poslal finančnímu úřadu výkaz obsahující přehled přijatých nebo uskutečněných zdanitelných plnění. To prý umožní úředníkům snáze kontrolovat karuselové obchody, kterými státu na DPH unikají obrovské peníze.

 

Vláda sama už v důvodové zprávě uznala, že tímto opatřením ještě živnostníky nedorazí – nová povinnost je nijak nezatíží, tedy ne víc než 3,24 hodiny na každé hlášení… To je tři a čtvrt hodiny, po které mohl každý z nich odpočívat, anebo dokonce pracovat a vytvořit tak další zdanitelné plnění, které by státu přineslo DPH…

 

Nezodpovězeno zůstává mnoho otázek. Třeba proč jsou kvůli boji proti karuselovým obchodům s velkými objemy zboží za miliardy obtěžováni živnostníci obchodující s obratem několika málo milionů? Proč není obsah hlášení – rozsah jednotlivých požadovaných údajů – uveden v zákoně a bude ho určovat ministerstvo financí?

 

A proč ho mají měsíčně vyplňovat i ti, kteří jinak podávají přiznání k DPH jednou za čtvrt roku? Vládní alibismus, že jen tak je možné mezi sebou jednotlivá plnění spárovat a najít nesrovnalosti, je směšný – nespárovaných záznamů bude systém brzy obsahovat milióny.

 

Představme si třeba jen jednoho z 10 milionů, pana Nováka. Ráno k němu na dvě hodiny přijede řemeslník, třeba pan Bláha, a vymění mu kotel. Pan Novák se potom vydá do práce, cestou se zastaví pro benzín u čerpací stanice státního podniku Čepro (to abych nepropagoval nějakého soukromého prodejce pohonných hmot), a pak ještě zajede pro jídlo do obchůdku pana Nguyena ve vedlejší vesnici. Čepro i pánové Bláha a Ngueyn na konci měsíce své plnění pro pana Nováka nahlásí na berňák… a tím to celé skončí, nic se s ničím nespáruje, protože pan Novák své přijaté plnění nikam hlásit nebude, je konečný příjemce.

 

No a co? Hlavně, že se spárují ty karuselové obchody, řeknete si možná. Jenže co když ministerstvo stanoví obsah kontrolního hlášení tak, aby přesně vědělo, za co kdo komu fakturuje? Milióny záznamů v hlášení sice budou zbytečné, ale když už někde existuje nějaká databáze, dřív nebo později někoho napadne, jestli by se z ní nedalo něco zajímavého dozvědět. Nevím, třeba někdo, kdo podniká v petrochemii nebo v potravinářství…

 

Co mnozí živnostníci logicky udělají? Místo 12×3,24 hodin vyplňování ročně živnost zavřou, přihlásí se na úřad práce a budou melouchařit načerno. Na tahu bude opět naše milá vláda – a aby se zbytečně dlouho netrápila hledáním řešení, nabízím jim jedno (a nic za tu radu nechci). Mohli by rozšířit před pár týdny vyhlášené výběrové řízení na elektronické náramky pro sledování odsouzených k domácímu vězení. Ty by se dávaly i živnostníkům, takže by se hned vědělo, kam kdo chodí a jak dlouho tam je! Takhle se, soudruzi, na tu černotu musí.

 

Ale vážně… Nejtrapnější je, co vláda v důvodové zprávě považuje za riziko plynoucí z nezavedení kontrolního hlášení. Rizikem není „řídit špatně zemi“, rizikem je „nenaplnit koaliční smlouvu“. To by byla skutečná katastrofa, zvláště když splněním jednoho slibu bude naopak porušen jiný. Ten o podpoře malého středního podnikání, přičemž je důležité „maximální snižování administrativní zátěže pro podnikatele“ (čtvrtý bod hned v oddílu 1.1).

 

Vládní koalice ve sněmovně odmítla návrh ODS, aby byli z povinnosti podávat kontrolní hlášení vyloučeni živnostníci s obratem do miliónu korun měsíčně. Znovu tento návrh zvedli senátoři ODS a získali i hlasy z koaličních lavic. Tak uvidíme, co se ukáže při návratu novely do Sněmovny. Jestli vládní koalice vezme v potaz dobré a věcné argumenty, nebo si povede bez ohledu na zdravý rozum a život mnoha živnostníků svou.