Sjezdy hlavních politických stran v USA se odehrávají jen dva měsíce před prezidentskou volbou – formálně proto, aby nominovaly prezidentského kandidáta, jenže ten už je v té době obvykle dávno znám z výsledků stranických primárek. Ve skutečnosti jde i tam „jen“ o oslovení voličů

 

Zdá se, že dnes je ve složité situaci ODS, ve skutečnosti je však v koutě stranická politika jako taková. Je módní nemít politický program ukotvený někde na klasické škále mezi individualismem a kolektivismem a mnoho voličů se spokojí s programem „posledních 25 let bylo všechno špatně“.

 

Přesto, že jej hlásá člověk, který za ty údajně špatné roky vybudoval rozsáhlé podnikatelské impérium.

Vedle toho máme prvního přímo zvoleného prezidenta, který se před necelými dvaceti lety vyšvihl do čela vlády řečmi o „spálené zemi“. Lze tedy říci že, to všechno už tady bylo. Proto je snadné domyslet si, že lidé dříve nebo později zjistí, že jim nestačí sliby politiků, že budou makat, ať to znamená cokoli. Že naopak chtějí vědět, kde ten který politik stojí, jak se dívá na svět, jestli podporuje lidskou samostatnost a svobodu starat se o sám sebe, nebo spíš žene lidi do náruče státu, kde se o ně postarají sociální inženýři, kteří nejlépe vědí, co je pro lid dobré.

 

Politika prostě dlouhodobě je a musí být založena na programu a ODS upadla u voličů v nemilost mimo jiné proto, že kvůli vládním kompromisům svůj program zrazovala. Po loňském neúspěchu ve sněmovních volbách musela logicky nastat etapa rehabilitace programu, který by mohl pravicově orientované voliče znovu oslovit.

 

Jasný politický program není a nemůže být sadou z kontextu vytržených neprovázaných opatření. Pravicový (ale samozřejmě i levicový) program především demonstruje společné základní hodnoty a priority, podle nichž má volič možnost odhadnout, jak se bude strana chovat, jaké postoje bude prosazovat, jak bude řešit konkrétní problémy. Všechny problémy, nejen ty, na kterých lze postavit kritiku ostatních v kampani. Dokonce i ty, které v době voleb možná ještě ani neexistují.

 

Síla stran je v tradici, ve stálosti názorů a myšlení, což jim pomáhá překonat šrámy z praktického výkonu politiky či z nevhodného výběru reprezentantů strany na různých úrovních, k němuž někdy dochází, protože ani demokratická většina není neomylná. Tomu žádné módní hnutí nemůže čelit, protože tvoří své názory případ od případu.

 

Ale zpět k 25. kongresu ODS… Máme za sebou půl roku nabírání sil. Nebylo možné čekat, že za půl roku budeme o 10 nebo dokonce 15 procent silnější. Využili jsme však toto období k sestavení, možná je lépe říci k aktualizaci, našich programových tezí. Rodily se v expertním sboru, ale do jejich tvorby se svými připomínkami v intenzívních pracovních diskusích mohli zapojit (a zapojovali) nejen členové expertního týmu, poslanci a senátoři, ale také předsedové oblastí coby členové nové platformy uvnitř ODS – Republikového sněmu. Ještě nikdy – a nebojím se říct, že v žádné straně u nás – nebyla programová diskuse tak otevřená. Hlavní částí kongresového programu bude právě představení těchto tezí.

 

Zbytek jednání kongresu bude patřit nadcházejícím volbám. Pár týdnů před otevřením volebních místností za tím nehledejme přípravu strategie, ale spíš důležitou symboliku. ODS ocení své nejdéle sloužící starosty – množství osobností plně respektovaných ve svých městech a obcích vždy bylo a zůstává významnou hodnotou ODS.

 

Opakuji stokrát ano. Kongres těsně před volbami jako nový politický nástroj plně odpovídá marketingovému charakteru doby, který jsme nevymysleli, ale musíme se mu přizpůsobit a co nejlépe ho využít. K posílení pozice tradiční politické strany. K přesvědčování voličů, že má smysl odpovědně přemýšlet o budoucnosti obcí, krajů i státu. A samozřejmě i k povzbuzení všech kandidátů do posledních týdnů volebního souboje.