Stejně jako každý dobrý úmysl dláždící cestu do pekla se i tento návrh schovává za pozitivní očekávání. Například prý budou lépe dosažitelní ti, kdo se skrývají před exekutory. Moc tomu nerozumím. Jako že se dlužníci – často velmi vynalézaví v tom, jak před svými dluhy unikat – dobrovolně přiznají, kde je může exekutor najít? Na nevyslovenou otázku, proč by to dělali, vláda v návrhu odpovídá, že proto, aby nemuseli platit 15 tisíc pokuty za nesplnění povinnosti přechodný pobyt nahlásit. Jenže i s tou novou pokutou to dopadne stejně, jako s ostatními dluhy. Státu nakonec stejně zbyde jediná možnost – poslat na tohoto dlužníka exekutora, který ho ovšem neumí najít…

Jinými slovy, zavedení povinnosti hlásit přechodný pobyt nevyřeší vůbec nic. Jen se někde budou naprosto zbytečně kupit data o tom, kdo kde byl. Občan bude muset častěji chodit na úřady a vyplňovat nějaké formuláře, úředníci tím budou ztrácet čas. Stát zase trochu nabobtná, aby sebral další informace o deseti miliónech lidí, když problém dělá pár desítek, možná stovek tisíc. A když už jsou někde nějaká data, vždycky se časem najde nápad, co by se s nimi dalo dělat… To mimochodem silně připomíná jiný výmysl babišocialistické vlády – elektronickou evidenci tržeb. 

Ale vážně. Proč mají mít lidé další nesmyslnou povinnost, která pro většinu z nich bude aktuální třeba jen jednou za život, takže až na ni dojde, samozřejmě na ni zapomenou? K čemu státu bude, když bude vědět, že někdo na půl roku bydlí někde jinde? A když někdo odjede každý rok na léto na chatu, bude si muset dávat pozor, aby se po necelých 13 týdnech vrátil do města, protože jinak by mohl dostat patnáctitisícový flastr? 

Mohlo by se zdát, že jako starosta budu takový návrh podporovat, protože známým problémem je nahlašování lidí na adrese úřadu a pobývání lidí na jedné adrese úředně a na jiné fakticky, přičemž čerpají různé městské či obecní služby tam, kde skutečně bydlí, aniž by na ně přispívali místními poplatky. K řešení obou těchto problémů ale zavedení nové povinnosti hlásit přechodný pobyt ani další státní formuláře a státní informační systém nepotřebujeme. Například s poplatkem za odvoz komunálního odpadu od rekreačních objektů si už většina obcí a měst poradila. K větší motivaci přihlásit se k trvalému pobytu na skutečném místě pobytu pak nejlépe přispěje stav, kdy právo využívat některých služeb v obci bez další úhrady budou mít jen lidé, kteří tam mají trvalý pobyt. Stejně tak je nejlepším receptem na problém s rostoucím počtem lidí nahlášených na úřadech, že s takovým trvalým pobytem nedosáhnou na některé druhy státní sociální podpory. 

Nakonec ministerstvo vnitra samo sebe zpochybňuje už v základním popisu navrhovaného zákona na vládním webu. Píše se tam: „Navrhovaná právní úprava zásadně mění charakter trvalého pobytu tak, aby byla stanovena povinnost hlásit se k trvalému pobytu podle místa skutečného pobytu fyzické osoby. Navazujícím novým institutem je pak přechodný pobyt, kterým se rozumí pobyt mimo místo trvalého pobytu, který přesáhne dobu delší 90 dnů.“

Přece když už má být povinné hlásit se k trvalému pobytu podle skutečnosti, znamenalo by to významné zvýšení povědomí státu o tom, kde jednotliví občané skutečně pobývají. A nějaké hlášení přechodného pobytu by tak bylo skoro zbytečné. 

Skoro se bojím, co přijde příště. Co takhle čip za ucho? To by určitě zvýšilo dohledatelnost lidí na maximum a konečně by tu tak nějak byl větší pořádek, že ano, soudruzi.

Plné znění komentáře psaného pro deník Mladá fronta Dnes.