S řečmi o snižování dluhu napsali rozpočet o dalších 100 miliardách korun deficitu, a to v době, kdy ekonomika roste, takže stát – aniž by hnul prstem, jen díky vyššímu výběru daní vyvolanému větší aktivitou lidí vybírá víc.

 

S řečmi o úsporách a chytrých investicích působí tvůrci tohoto rozpočtu směšně, protože zcela zamlčují, že investice nerostou, naopak, zato provozní náklady vesele bobtnají.

 

S řečmi o zjednodušování daní zavádějí třetí sazbu DPH, která dokonce má být příští rok zase zrušena. Však oni si účetní firem a podnikatelů koupí další zbytečné aktualizace svých účetních programů, aby třetí sazbu zvládli, a příští rok zase!

 

Andrej Babiš do čela pražské kandidátky nejprve dosadil a pak zase rychle vysadil podnikatelku, která nemohla kandidovat – ne proto, že se její manžel údajně zapletl s problematickým Romanem Janouškem, ale proto, že bydlí ve středočeské obci Ořech, za jihozápadním okrajem Prahy. Tu pak vystřídala Adriana Krnáčová, kterou během dvou dnů sám Andrej třikrát zapřel, až ji nakonec potvrdil. Prostě to zařídil.

 

Naši vládci přivedli do vlády ministry, kteří nedělají nic (týdny o nich není slyšet), nebo dělají botu za botou (například na dopravě jmenování generálního ředitele ŘSD, který to po čtvrt roce zabalí, vyhlášení a zrušení výběrového řízení na nového šéfa, požadování sto miliard korun na investice pro příští rok, když letos neutratili ani rozpočtovaných 70… aniž by se zahájila nějaká významná stavba).

 

Babiš stále opakuje, že uplynulých 25 let byla ztracená doba, což je zjevný nesmysl už jen proto, že on sám zbohatl o mnoho desítek miliard korun.

 

ANO po okraj naplnilo to, co se skrývá pod pojmem střet zájmů, a fakticky ho tím legitimizovalo. Co už jiného by měl být střet zájmů, než řízení ministerstva, které přímo nepřímo rozhoduje o dotacích pro vlastní firmy svého nového vládce. Co jiného by už měl být střet zájmů než desítky telefonátů do vlastních médií o tom, co a jak by se mělo psát. Čím více to Andrej Babiš popírá, tím více se tomu i sami novináři smějí.

 

Absolutní karikaturu střetu zájmů ovšem předvedl ministr obrany Martin Stropnický. Ve své herecké roli v seriálu poplival vojáky, s nimiž má v roli ministra pracovat a pro které by měl být autoritou. Možná bylo lepší, když jsme i o něm několik týdnů prakticky neslyšeli… A paradoxní je, že to už nijak nevadí. Ještě před dvěma či třemi lety by toho byla doslova plná všechna média.

 

ANO se deklaruje jako pravicová strana se sociálním rozměrem, ale první městské koalice na radnicích uzavřelo s komunisty. Pravicoví voliči jistě vykřikují radostí!

 

Ano, v takové zemi žijeme. A dokonce se zdá, že to už skoro nikomu nevadí, i když ještě před dvěma či třemi lety by taková série chyb a omylů vyvolala kritiku. Je pravda, že jako vládní strana musí ANO řešit složité úkoly. To je ale údělem vládních stran kdykoli a kdekoli. Na ANO proto můžeme mít ty nejpřísnější nároky – to oni přišli se slogany, že stačí řídit stát jako firmu, a v právě skončených komunálních volbách je vyšperkovali slovem „prostě“, aby naznačili, že to půjde snadno…

 

Mohli bychom připustit, že hnutí nemá „zmáknuté“ ty politické mechanismy, a tak jim spousta věcí nedochází. Oni se ale vydávají za odborníky schopné řídit stát, tak podobné chyby nelze omlouvat! Zvlášť ne, když už je to rok…