Krajští radní po rezignaci vazebně stíhaného hejtmana nerezignovali. Ani nápad. Naopak se nechali slyšet, že nemohli nic jiného dělat než hlasovat s panem hejtmanem. Jinak by se na ně prý křivě podíval. Unést něco takového by vyžadovalo nepochybně naprosto mimořádnou dávku odvahy. Pravda, křivý pohled pana hejtmana je mohl stát slušný měsíční příjem, až 80 tisíc korun. A tak šly ruce statečných radních a náměstků hrdě nahoru. 

 

Navíc přece nevěděli, o čem hlasovali. Jak by také mohli, za ty peníze. Málo se připomíná, že pozoruhodnou roli v celé z kloubů vymknuté krajské vládě sehrál oficiálně neoficiální koaliční partner. Komunisté. Jejich zásluhy jsou přitom nepřehlédnutelné. Také mlčeli a kývali. Když se jednalo o nejvíce problematická rozhodnutí – jako byly třeba naprosto vadné kroky v organizaci veřejné dopravy a bezuzdném zadlužování – nechali si nejrůznějšími výhodami bohatě zaplatit. 

 

Středočeský stroj šlapal jako správně namazané soukolí. Právě krytí komunistů umožnilo Davidu Rathovi vládnout bez zábran a okolků. V mnoha aspektech jeho éra připomínala totalitní režimy. Středočeský magazín distribuovaný do všech středočeských domácností by se měl dostat do učebnic žurnalistiky jako odpuzující příklad politické propagandy. Nešlo jen o fotografie nejlepšího hejtmana na každé straně, ale také o účelové osočování oponentů bez jakékoli možnosti, aby se proti nepravdám bránili nebo alespoň vyslovili. 
 

Odřezávání opozice od informací a hlasitý výsměch jejich snaze krajskou vládu kontrolovat provázely každé jednání krajského zastupitelstva. Ptáte se, jak bylo něco takového možné? Stačilo přece tak málo, aby se zvedli alespoň dva nebo tři členové krajské rady a řekli takovým praktikám ne. Možná by jich muselo být víc. Ale nenašel se ani jeden. To je velmi smutné vysvědčení všech sociálnědemokratických krajských zastupitelů. Jejich spoluodpovědnost za hlasitou či tichou podporu takového politického stylu se proto žádným gestem nedá popřít. A nenašel se bohužel ani stejně talentovaný a rétoricky nadaný oponent, který by dokázal nabroušené střely Rathových slov obracet pohotově proti němu samému. Jde vlastně o obecný princip, který se u nás uplatňuje opakovaně. Toleranci zlořádu umožňuje jak nedostatek odvahy proti němu vystupovat, tak omezené možnosti a schopnosti těch, kteří tu odvahu mají. 
 

Není náhodou tento ostře vykreslený pohled trochu přitažený za vlasy? Současné jednání nejstatečnějších radních dokazuje, že není. Svoje účinné pokání vyměnili za horečnaté rušení všeho, co dříve odsouhlasili. Clona má být neproniknutelná. Výběrová řízení se ruší ve velkém. Léta očekávané opravy středočeských silnic se zase odkládají. 
 

Připustit přitom můžeme, že to není jen přesvědčivý důkaz rozsáhlých korupčních praktik, ale další projev mimořádné politické odvahy a odpovědnosti. V naší politice známý fenomén kyvadla – z jedné strany pěkně rychle na druhou. Raději všechno bez rozdílu zrušíme, aby se jako neřeklo a abychom nemuseli třeba ještě něco obhajovat. Na oběti nehleďme, finančních ztrát se nelekejme. Hlavně když se to nedotkne křesel radních a náměstků. 
 

Ostatní je druhořadé. To je politické pokání po (středo)česku.