Jedním z jasných případů je připravovaná stížnost senátorky Veroniky Vrecionové na zákon o hazardních hrách, na jeho pasáž, která dá úředníkům ministerstva financí pravomoc nařídit poskytovatelům internetového připojení, aby blokovali weby, na nichž jsou provozovány nepovolené internetové hry. 

 

To je naprosto nepřiměřené opatření, které dává ministerstvu financí šanci blokovat nemalou část obsahu webu. Naprosto mě přitom neuspokojuje ministr Babiš, hájící opatření výmluvou, že to nebude svévolné rozhodnutí úředníka, ale správní řízení. A na jeho konci odvolací orgán, on sám. Takže nabízím sázku, která snad nebude podle nového zákona nelegální – jak dlouho bude trvat, než trollové z hnutí ANO začnou do každé diskuse na nějakém neoblíbeném serveru vypisovat kurzy na sportovní zápasy i s číslem účtu pro příjem vkladů? I kdyby to vedlo jen k tomu, že servery omezí možnost diskuse pod svými články, aby nemusely neustále všechny diskuse sledovat a podobné pokusy mazat, bude to vlastně Babišova výhra. Netvrdím, že s tímto záměrem celou problematickou věc zaváděl, ale rozhodně to brzy pochopí, protože je velmi učenlivý. 

 

Blokování zakázaných hazardních her je podivné i z jiného úhlu pohledu: nepřišli s ním zatím ani policisté bojující s dětskou pornografií, s drogami, s extremistickými skupinami. Nejspíš proto, že na rozdíl od Babiše a většiny parlamentu pochopili, že nad internetem stejně nikdy nevyhrají. Ale příklady táhnou, a když už si to stát vyzkouší v jedné oblasti, dříve nebo později se snadno objeví další návrhy na omezení oblastí jiných. 

 

Regulace internetu kvůli hazardu je zkrátka další způsob otevření dveří do nevábné oblasti nesvobody slova.