Z parlamentu i z vlády poslední dobou vyšla a stále vychází řada více či méně významných zákonů, nařízení a vyhlášek, jejichž společným jmenovatelem je významný obrat postoje státu k vlastním občanům. Stát přestává být služebníkem a stává se drábem, který svým poddaným apriorně nedůvěřuje, soustavně je kontroluje a omezuje, a dokonce rozhoduje, co je pro ně dobré, a to i v nejjednodušších věcech. 
 

Shrňme si to. Chodci mají novou povinnost používat mimo obec pomůcky pro zvýšení viditelnosti. O rok se prodlužuje povinná školní docházka. Tím rodiče přicházejí o možnost rozhodnout, jestli jejich dítě potřebuje poslední předškolní rok chodit do školky. Máme tu oprávnění úředníků vstupovat do obydlí lidí kvůli kontrole kotle. Reálné omezování možnosti držet zbraně. Obchodníkům se nařizuje, že některé dny ve svém obchodě nemohou prodávat (zatímco jiní mohou), že v jejich hospodě či restauraci nemohou zákazníci kouřit. Dále je tu myšlenka, že na veřejných sportovních akcích nebude možné prodávat nápoje s více než čtyřmi procenty alkoholu. A omezování sortimentu údajně nezdravého zboží ve školních bufetech a automatech (jako by nebylo k mání v obchodě pár metrů od školy). Nové povinnosti zaměstnavatelů při odbourávání stresu jejich zaměstnanců…

 

Výsledek takového výčtu je jednoznačný – stát se nám proměňuje pod rukama. Andrej Babiš otázku lidské svobody neřešil v komunistickém režimu a neřeší ji ani dnes, takže přimhouří oko (smění to za hlasy pro zákony, které chce zase on a jeho Agrofert) a nechává Bohuslava Sobotku prosazovat jeho pohled na svět. Pohled, podle něhož je největším rizikem člověk toužící dělat co nejvíce rozhodnutí sám, bez nechtěné pomoci státu. 

 

Za normální situace by každý návrh měnící občana ve sprostého podezřelého, kterému je třeba soustavně ukazovat směr, byl důvodem k dramatické diskusi. Jenže naše vláda takových návrhů tvoří několik měsíčně, takže procházejí bez větší pozornosti, protože veřejnost tuto inflaci hlouposti ani nestíhá sledovat. Vzniká stát, který nebude generovat sebevědomé, spokojené a tvořivé občany, ale jejich opak. 

 

Proti tomu je třeba bojovat.