Inflace pokračuje, zdražují potraviny, léky, pohonné hmoty, energie a mnoho dalšího. Premiér Andrej Babiš (ANO) tvrdí, že to není vinou vlády, ale koronaviru. Kdo je podle vás viníkem současné inflace a jak velký vliv na ni měly rozhodnutí vlády?

Vliv vládních rozhodnutí na současnou inflaci je bohužel významný. Do očí bijící je rychle rostoucí zadlužování státu a také intervence vlády Andreje Babiše a Aleny Schillerové, aby Česká národní banka nezvyšovala úrokové sazby. V případě Andreje Babiše je to s miliardovými úvěry zcela pochopitelná starost. Jemu osobně inflace tolik neublíží, zato zvýšení úroků znamená, že bude muset sáhnout hlouběji do kapsy. Takže je úplně zřejmé, proč hnutí ANO tlačilo na zachování úrokových sazeb. A současně je jasné, že Česká národní banka udělala krok, kterým může alespoň trochu mírnit inflační tempo. Mezi ekonomy a zjevně i členy bankovní rady panuje názor, že nejvýznamnější vliv na vývoj ekonomiky má právě utržený vagon státního dluhu. Tohle samozřejmě finanční trhy vyhodnocují a nikdo nemůže tvrdit, že to na důvěryhodnost české ekonomiky nebude mít vliv.

Samozřejmě jsou tu další vnější vlivy, rostoucí cena energií, dopravy a jednotlivých komodit a skupin výrobků. Ale stejně tak je nepopiratelné, že se na vývoji podepisují i faktory, které mohli premiér a vláda ovlivnit, ale neudělali to. Premiér se sice chvástá, jak umí všechno v Bruselu vyjednat a s kým vším je kamarád. Výsledek je bohužel takový, že Česká republika rozumně nezasáhla do podoby Green Dealu, nepodařilo se zařadit jádro mezi bezemisní zdroj energie. Na trhu je méně emisních povolenek. To všechno přispívá a bude přispívat k růstu cen i větší inflaci.

Vláda také schválila rozpočet na příští rok se schodkem 376 miliard korun. Schillerová to okomentovala slovy, že je schodek menší než v loňském roce. O čem takový schodek vypovídá podle vás?

Především vypovídá o bezradnosti vlády předložit reálný plán, jak zlepšit vývoj ekonomiky a hospodaření státu. A to navíc v okamžiku, kdy komerční sektor vykazuje růstovou tendenci, takže rozumná vláda by toho samozřejmě využila k seškrtání výdajů, které nejsou nutné. Tato vláda ale absolutně žádnou ochotu omezovat zbytečné výdaje nemá a prokázala to nejlépe svými předvolebními dárečky a návrhem rozpočtu s dalším dramatickým schodkem.

Předvolební průzkumy ukazují, že SPOLU a Piráti a STAN by mohli složit vládu a poslat hnutí ANO do opozice. Dokázaly by se podle vás všechny strany shodnout a spolupracovat jednotně při tvorbě a úpravách zákonů? Je to možné?

Budeme schopni se nejen domluvit na rozumné vládě, ale také na celé řadě důležitých zákonů. Vždyť jsme se společně se stranami obou koalic podíleli například na zákonu o právu občana na digitální službu a na dalších digitalizačních normách včetně elektronizace stavebního řízení. Společně jsme zpracovali mnohem přijatelnější alternativu nového stavebního zákona, kterou ovšem ANO odmítlo a prosadilo si s komunisty a SPD problematickou verzi, která stavební řízení dále zkomplikuje. Tak všechny tyto dosavadní zkušenosti mě naplňují nadějí, že budeme schopni České republice vládnout mnohem rozumněji. Zjednodušovat život lidem, především odstraňovat zbytečné bariéry pro úspěch ekonomiky. Ten je totiž závislý především na tom, jaké prostředí stát vytváří pro ty, kteří jsou aktivní a kteří svou prací tvoří budoucnost státu. Právě tak vznikají hodnoty, které přinášejí lepší život i těm méně aktivním.

Jedním z příkladů může být právě manželství pro neheterosexuální páry a výrok předsedy lidovců Mariana Jurečky, který na chvíli rozdmýchal diskuze o spolupráci koalic. Jak takové situace řešit?

Hlasování o etických otázkách, jako je tato, byla v ODS vždy věcí každého jednotlivého poslance. Máme před sebou mnohem závažnější zákony, které ovlivní život celé společnosti a budoucnost státu. Jak tento spor nakonec dopadne a zda převládne jeden či druhý názor, to rozhodně nebude mít vliv na další vývoj České republiky a její ekonomiky. V množství vyjádření během kampaně má každý právo si vybrat i slabší chvilku.

Pokud by Piráti a STAN sestavovali vládu s koalicí SPOLU, kdo by podle vás měl být premiér? Měl by vzejít z uskupení, které získalo více hlasů?

Premiérem má být nepochybně ten, který k tomu má větší předpoklady. A já pevně věřím, že koalice SPOLU zvítězí a že tak zcela přirozeným kandidátem na premiéra bude Petr Fiala, který i ve všech předvolebních debatách jasně ukazuje, že má vedle zkušeností z vrcholných funkcí potřebný státnický nadhled. Je to skutečný lídr, který k uplatnění své autority nepotřebuje silácká gesta, ani fňukání a hysterické výkřiky současného premiéra.

Volební kampaně se pohybují kolem napadání a kritiky protivníků. Ozývají se také hlasy, že současné kampaně málo řeší důchodovou reformu, členství v Evropské unii a New Green Deal, ale také reformu školství a zdravotnictví. Témata, která dlouhodobě rezonují společností, a na některá řešení se čeká dlouhá léta. Cílí letošní kampaně dostatečně na zásadní témata?

Souhlasím s vámi, že letošní kampaně jedou na vlně laciných a povrchních slibů. Daří se nám z tohoto proudu vymanit. Od první chvíle prezentujeme náš program. Ve středu jsme na sebe upozornili přesvědčivým a konkrétním návrhem, jak se popasovat s nedostupným bydlením. Velmi obtížná cesta k vlastnímu bytu či dostupnému nájmu dnes trápí téměř všechny mladé rodiny. Představili jsme deset konkrétních bodů od snížení DPH na pořízení a rekonstrukce bytů, přes pomoc s hypotékami na první bydlení až po podporu výstavby v brownfieldech. Jsem také rád, že se v posledních dnech pozornost veřejnosti a novinářů orientuje na téma zadlužení, protože to je důležitá otázka pro budoucnost naší země. Smysluplná diskuse, jak zlepšit hospodaření státu, vyžaduje mnohem víc než jen vzájemné trumfování povrchních předvolebních slibů. Poctivě zdůvodňujeme své návrhy, přestože hnojomety a lži Andreje Babiše táhnou pozornost voličů někam do úrovně zápasů v bahně.

Hlavně na menších městech je vidět, že veřejnost roušky či respirátory už příliš nepoužívá. Stále více lidí se rozhoduje ji nenosit. Čím to podle vás je?

Je to tím, že lidé už mají všech těch omezení dost a oprávněně očekávají návrat do normálního života. A mají pocit – a já s nimi – že by očkování mělo a mohlo být ještě úspěšnější, že v žádném případě nejsme „best in očkování“. Já jsem jasným zastáncem očkování dobrovolného a zároveň jsem přesvědčen, že vláda hrubě podcenila vysvětlující kampaň a nebyla schopná předložit lidem jasná fakta o efektu očkování a vyvrátit nesmyslné fámy o negativních efektech. A samozřejmě hraje ve ztrátě autority vlády v boji s covidem svou roli i rozhodování Nejvyššího správního soudu, který rušil jako protizákonná jedno vládní nařízení za druhým. Když vláda loni na podzim svým chaotickým přístupem ztratila jakoukoli autoritu a musela ji nahradit restrikcemi a příkazy, tak to pochopitelně nemohlo skončit jinak než právě rozkladem ochoty společnosti přijmout s pochopením nezbytná omezení. V ten okamžik vládní opatření přestávají být nástrojem ochrany společnosti a vyjádřením ohleduplnosti vůči ostatním a naopak se stávají jen projevem vrtochů vlády, která neví, kam všemi těmi opatřeními míří. Pak lidé odkládáním roušek dávají najevo, že těch zmatků a nepochopitelné komunikace mají dost.

Jak jste zmínil, rozhodnutí soudu navíc mnoho opatření vlády zrušila, přesto stále platí. Vláda se brání ochranou rizikových skupin společnosti a obavami z přeplnění nemocnic, kritici tvrdí, že jsou nejen Češi připravování o svá práva. Jak najít rovnováhu? A přicházejí Češi o svobody a práva kvůli koronaviru?

Rovnováhu lze najít jedině racionálním úsudkem. Vyhodnocováním reálného epidemiologického rizika, přičemž mnohem větší roli než doposud má hrát nejen výskyt infekce, ale především závažnost komplikací při onemocnění, především počet lidí, kteří končí na akutních lůžkách jednotek intenzivní péče v nemocnicích. A pokud – jak se ukazuje – je převážná část takových pacientů neočkovaných, musí být stát schopen na to reagovat intenzívní kampaní pro očkování dosud neočkovaných lidí. Když jsou premiérovi marketéři schopni dát každému vědět, že Babiš vysazuje do přírody motýle, měli by být schopni najít i způsob, jak lidem vysvětlit výhody a efekty očkování.

Piráti například odmítají rozdělování na pravici a levici. Naopak ODS se vidí právě na pravici. Platí ještě toto rozdělování? A nakolik je důležité?

Myslím si, že ukotvení politiků na škále zprava doleva je jednoznačná výhoda. Přispívá to ke srozumitelnosti té které politické strany a lidé pak také tuší, co od ní mohou očekávat. Navíc dává názorové ukotvení šanci upozornit i na historické fauly a problémy, které se odehrály vždycky, když někde vítězila levicová nebo dokonce komunistická ideologie, kdy se stát stával Otesánkem a politici tvrdili lidem, že budou schopni nejlépe zajistit jejich šťastnou budoucnost, když vyberou víc peněz na daních a budou je moudře přerozdělovat. Já jsem jako nezlomný pravičák přesvědčený o tom, že to má být přesně naopak. Tedy že stát by měl především lidem co nejméně překážet, že by měl vytvářet rovné podmínky pro rozvíjení aktivit všech členů společnosti, že by jim měl dávat pomocnou ruku, pokud se jim něco nepovede, ale že by je neměl vodit jako loutky. Lidé sami nejlépe vědí, jak mají žít.

Mohou podle vás nějak zamíchat výsledky voleb či následným vyjednáváním nová uskupení jako VOLNÝ blok, hnutí Trikolóra nebo hnutí Přísaha?

Odpověď na tuhle otázku záleží na tom, jakých výsledků dosáhnou Přísaha, Trikolóra s dvěma připojenými stranami, nebo VOLNÝ blok. Dosavadní průzkumy veřejného mínění těmto uskupením vesměs přisuzují méně než pětiprocentní podporu, ale samozřejmě platí, že volby jsou volby a malé strany už v minulosti dokázaly překvapit i zkušené komentátory.

Rozhovor vyšel na serveru Parlamentilisty.cz.