V zemi, ze které nelze odjet, si musíme pomáhat

16. března 2020

Dnes ráno jsem se po více než 30 letech probudil v zemi, z níž nelze odjet. Jsem připraven tento stav přechodně strpět a povedu k tomu i všechny kolem sebe, i když považuji za mimořádnou Ironii osudu, že fakticky o všem v té uzavřené zemi rozhoduje slovenský komunista, jakkoli jen bývalý.

Nebudu komentovat, zda jsou všechna již platná i budoucí opatření přiměřená, logická, systematická, včasná a sladěná. Myslím si totiž, že v krizové situaci se má táhnout za jeden provaz a kritiku nechat na potom. Je jasné, se v následujících několika týdnech a velmi pravděpodobně i měsících změní obvyklý průběh našich dnů. Je přitom nezpochybnitelné, že jde o lidské životy a ochranu zdraví. A to jsou nejvyšší hodnoty, kvůli kterým má jistě smysl dočasně obětovat část osobní svobody!

Pro mnoho dětí, které zůstaly doma, dosud bylo slovo svoboda asi příliš abstraktní. Teď bude mnohem hmatatelnější. Ten pocit, že jim stát zakazuje něco, co jinak mohli naprosto libovolně dělat, zažijí poprvé. Snad to pro ně bude poučný zážitek. Snad si i z těchto – objektivně celkem snesitelných – omezení vezmou i něco dobrého, důležitého pro své další životy. V tomto případě to může být zkušenost, že svoboda není nic pevně daného, že se může ze dne na den i docela významně ztenčit.

My dospělí si zase připomeneme, co jsme zažívali před 30 lety v mnohem horší míře s nedůstojným zacházením a ponižováním, které bylo základním znakem všech nesvobodných období naší historie. V tomto případě důvody známe a jsou oprávněné, můžeme to ale vzít jako trénink, abychom poznali, kdyby se něco podobného odehrálo kdykoli příště z jiných důvodů – méně známých a méně oprávněných. A musíme se mít samozřejmě na pozoru, aby někoho nenapadlo některá omezení zachovat napořád. Dost mě zamrazilo, když jediný úředník mezi politiky zavádějícími opatření – náměstek ministra zdravotnictví Prymula – začal v médiích filozofovat o tom, jak demokracie může škodit při zvládání epidemie.

Pro všechny budou tyto dny také spolehlivým testem trpělivosti, uvážlivosti, odpovědnosti i solidarity. Epidemie koronaviru, stejně jako jiné krizové situace, vytvoří příležitost uvědomit si a prokázat, že nám záleží na druhých, zvláště na těch nejohroženějších. Výborný příklad nám dává Švýcarsko, které se zaměřilo právě na ochranu a podporu té nejrizikovější skupiny obyvatel, seniorů. Věřím, že si dokážeme vzájemně pomoci a že svou roli dokáží dobře naplnit i obce a města.

Tak třeba u nás v Líbeznicích už jsme jako radnice zavedli službu obstarání nákupu potravin a léků pro ty nejstarší, kteří jsou doma sami a dopadla na ně karanténa nebo se jen chtějí důsledně chránit před nákazou. Sice jsme museli uzavřít obecní knihovnu, ale rozhodli jsme se zajistit doručení zapůjčených knih až domů. Jistě to není tak životně důležité jako zásobování potravinami, ale dobrá kniha donesená až ke dveřím může znamenat nezbytnou vzpruhu v nervozitě, kterou příští týdny automaticky vyvolají. A věřím, že podobných nápadů se objeví celá řada.

Byla by to dobrá zpráva. A takových v nadcházejícím období bude přímo chronický nedostatek.


nejnovější příspěvky blogu



14. dubna 2020

Máme právo vědět, co nás čeká

Vláda nás o víkendu ujišťovala, že dnes probere a zveřejní cosi jako plán ukončování současných striktních opatření v…