Zatímco žena plející len v Pohádce o perníkové chaloupce Boženy Němcové zachránila předstíráním nedostatečného intelektu dvě malé děti, Andrej Babiš bojuje ignorováním položených otázek jen sám za sebe.

Z poslaneckých interpelací ve sněmovně se stala pozoruhodná disciplína – další důkaz toho, že žijeme vskutku v době, kdy o fakta moc nejde. Pan premiér se opravdu nijak netrápí tím, na co je tázán, ale kdykoliv přijde k pultíku, řekne si jen to, co sám chce a co zní to zhruba jako „Pleju len!“.

Předseda vlády si přitom pozoruhodně dokonale osvojil pravidlo, že nejlepší obranou je útok. A tak kdykoli dostane jakoukoli nepříjemnou nebo dokonce kritickou otázku, zareaguje „na první dobrou“ protiútokem, osobním napadáním, ačkoli k němu často neexistuje žádný důvod. Evidentně se mu to osvědčilo, a tak se ani nemusí trápit vymýšlením něčeho nového.

No, já to tedy akceptovat nehodlám.

Minulý čtvrtek jsem se Andreje Babiše při interpelacích ptal na – po Čapím hnízdě již druhou – velmi problematickou dotaci spojenou s jeho podnikáním. Mám na mysli onu takzvaně inovativní linku na pečení toustového chleba v Herinku u Prahy. O ní se mluvilo už dříve, mimo jiné v souvislosti s dotacemi, které prověřuje Evropská komise, ale v posledních týdnech – v lednovém čísle měsíčníku Reportér – vyšly najevo dosud neznámé skutečnosti. Novináři velmi pečlivě rozkryli, jak v roce 2016 udělení dotace proběhlo, včetně podivných výměn interních a externích hodnotitelů. Jak jeden z hodnotitelů po čase připustil, že kdyby tehdy býval věděl, že v té době už má stejnou linku sesterský podnik v Německu, tak by takovou „inovaci“ hodnotil zcela jinak. A že za vlády Palerma před Babišovým vstupem do politiky podobný pokus týkající se jeho jiného inovativního pečiva přes Ministerstvo průmyslu a obchodu neprošel.

Jednoduše proto, že oněch 100 miliónů korun mělo plynout z dotačního programu s názvem „Inovace“. Podle oficiálního manuálu Ministerstva průmyslu měla dotace sloužit na zvýšení inovační výkonnosti podniků – podpořeny měly být jen firmy, které samy vyvinuly unikátní know-how, případně jej vytvořily ve spolupráci s vysokými školami, vědci a výzkumníky. Nic z toho se nestalo.

Pan premiér nepřekvapil a provedl svůj oblíbený úhybný manévr. Na otázku, kdo nakonec tuto dotaci zaplatil, jsem samozřejmě žádnou odpověď nedostal, ale byl jsem alespoň poučen, že bych to radši měl nechat být, protože pan premiér má přece na každého nějakou tu složku a na mě se nutně také musí něco najít. A kdyby nic neexistovalo, tak se to vyrobí.

Na závěr si – z jiného soudku – dovolím s radostí připomenout, že minulý týden už i senát schválil návrh na elektronizaci stavebního řízení, přesněji novelizaci zákona o zeměměřictví, které jsem v uplynulých měsících věnoval spoustu času a energie a od níž očekávám zrychlení a zpřehlednění průběhu stavebních řízení. A děkuji za spolupráci a podporu kolegům z většiny stran zastoupených ve sněmovně.