Babišova politika „jsme tu pro všechny“ je úplný nesmysl
28. června 2018,
A je to tu zase. Premiér Babiš se včera ohradil, že by jeho nová vláda vytvořená se sociální demokracií a fungující podle not komunistů byla levicová. Připomněl při tom, že hnutí ANO je tu pro všechny. To opakovaně říkal už před časem, když přemlouval strany v celém politickém spektru, aby podpořily jeho předchozí jednobarevnou vládu, která by prý byla schopna plnit i program jiných stran. A dokonce se skoro věrohodně podivoval, proč na takovou nabídku žádná strana neslyší.
Je proto třeba znovu a znovu odpovídat, že je to úplný nesmysl – nikdo se přece nemůže divit, že třeba ODS nechce a nebude podporovat vládu plnící programové cíle sociálních demokratů, komunistů nebo třeba SPD.
Hodně to souvisí s další větou, kterou často a rád říká třeba místopředseda hnutí ANO Brabec, totiž že oni jsou ti konsenzuální, ti, kdo se nechtějí hádat. Stačí se k nim připojit a všechno může jít hladce. No, nemůže! Přistoupit na tuto argumentaci by znamenalo další negativní signál, zamlžení politiky pro tu část veřejnosti, která ví, že na hodnotách, konzistenci programů a setrvalosti postojů záleží, ne že ne.
Konsensuální politika je naprostý nesmysl, protože svět je plný rozličných zájmů, postojů. Všechny – nebo určitě velká část z nich – jsou zcela legitimní, a v jejich hodnocení se společnost nikdy stoprocentně neshodne. Banální příklad: vždy budou lidé, kteří nechtějí velké daně, i lidé, kteří na ně klidně kývnou, aby se o ně stát mohl starat. Tyhle skupiny vždy budou volit jiné strany a dávat jim tak mandát hájit jejich programy. Žádné miliardy rozhazované na cokoli jako z kouzelnického klobouku na výjezdech vlády do krajů na tom nic nezmění.
ANO se tváří jako středová strana, ale nechápe, co ten pojem znamená – středoví jsou možná lidovci, kteří v jednom volebním období obrušovali zprava největší levicové extrémy sociální demokracie, a v dalším období třeba podobně posouvali blíže ke středu pravicovou většinu. Ale nikdy nemohli dělat obojí najednou – a přesně o to se ANO snaží.
Závěr z toho plyne jediný – dělení politiky není žádný výmysl politiků nebo politologů, ale přirozené uspořádání, které nelze dlouhodobě odstranit, ani kdyby se Babiš na hlavu stavěl. Můžeme chápat jeho pocit, že konsensuální politika je možná – je ze své strany zvyklý, že konsensus je to, co si myslí on, a co mu jeho podřízení čtou z očí, aby to mohli opakovat. Není v tom ostatně sám, v takové SPD je to velmi podobné.
Jenže Babišovy řeči o tom, že jeho vláda bude konečně makat pro lidi, tedy schvalovat zákony, jsou zcela mimo mísu – a čím déle je říká, tím více chápu, jak je možné, že na tom skoro tři čtvrtě roku po posledních volbách česká politika je tak, jak je. Cílem politiky totiž není za každou cenu schvalovat zákony. Cílem politiky je vedení diskuse a hledání kompromisu mezi stranami, či spíše jejich programy – a jejich prostřednictvím mezi voliči. Opakuji – kompromisu. Nikoli konsensu.
Samozřejmě, že by bylo nejlepší, kdyby se dalo konsensuálně splnit všechno všem, ale taková politika brzy narazí přinejmenším na rozpočtové možnosti. Na všechno stát, kraje ani obce nikdy nemají a mít nebudou. A pokud to bude někdo chtít vyřešit zvýšením daní, musí to udělat silou – o tom přece nikdy žádný konsensus vzniknout nemůže.